Transcript problém vymahatelnosti práva na informace

Seminář o svobodném přístupu
k informacím
Brno, Nejvyšší správní soud,
čtvrtek 7. 12. 2006
Vymahatelnost
Práh rezignace
 stav vymahatelnosti je dle všeho
špatný
 obecně panuje postoj marnosti
 motivace k „sebeobraně“ nesrovnatelná
s jinými porušeními práva – kde je
motivací nakládat s majetkem, vyhnout se
sankci, bránit se útoku atd.
 u žádosti o informaci je práh rezignace
velmi nízký
úmrtnost žádostí
odhad statistiky (skutečná čísla nejsou zjišťována):





cca 20 000 žádostí ročně na úrovni územní
samosprávy (odvozeno z výročních zpráv)
cca 30 000 žádostí ročně ve veřejné správě
celkem
podle Výročních zpráv cca v 6% žádostí jsou
odepřeny informace, reálně odhad 10 – 20%,
tj. cca 3000-6000 žádostí ročně odepřeno
u KS ročně asi 100 případů (?)
u NSS ročně 10-20 případů (?)
Pravděpodobný poměr odepřených
žádostí k podaným žalobám
30000
30000
25000
žádostí
20000
odepřených žádostí
krajské soudy
15000
NSS
10000
6000
5000
100
0
1
15
Příklad průzkumu
Velká Británie
Příklad průzkumu
Velká Británie – 42 monitorovaných
ústředních orgánů
Důvody nízké vymahatelnosti?
historické, praktické a psychologické důvody:
 historické: setrvačnost veřejné správy –
diskrétnost
 technické: překážky při poskytování
informací
 psychologické: subjektivně - Pro každého
člena veřejného orgánu je zdánlivě
výhodnější a snazší informaci
neposkytnout
Důvody nízké vymahatelnosti?
dominují psychologické důvody:
1. zatímco ve věcném řízení správním úředník (úřad)
rozhoduje o cizích věcech, v informačním řízení rozhoduje
o vlastních věcech (informacích o úřadu).
2. poskytnutí informace nelze nijak nahradit (nahradit projev
vůle) – svůdnost vzdoru
3. cena informace
4. informační převaha úřadu se zdá být výhodná
5. informace umožňují měřitelnost politické či úřední práce
6. pocit falešného soukromí
7. dojem útoku na profesionalitu
8. posuzování důvodu žádosti – odsudek komerčních důvodů
Složitost vymáhání informace
sankce
neexistují
zákon
106
aktivní
čl.17 (5)
dozor
další
zákony
Poskytování
sankce
neplatností
pasivní
čl.17 (1,2,4)
až 10x !!!
zákon
106
(123)
žádost odepření
nečinnost
odvolání
žaloba
příkaz
poskytnutí
nečinnost
dozor
exekuce
další
zákony
žádost
odepření
nečinnost
x !!!
žaloba
chybné úpravy a zvyklosti
ve správním a právním
prostředí, snižující
vymahatelnost
Sankce
 nejsou přestupkové sankce
 nevymáhá se způsobená škoda
v pracovním právu (služební zákon,
zákoník práce)
 příklad: 10x variované odepření téže
informace Stavebním odborem Magistrátu
hl.m.Prahy
Příklad: formy odepření, které postupně
stavební odbor MHMP uplatnil
 nereagoval na podané odvolání proti fiktivnímu odepření
 uvádí, že vydání fiktivního rozhodnutí není v rozporu se zákonem a
nečinnost proto není nezákonná
dále uváděl tyto „věcné“ důvody odepření:
 informace je předmětem obchodního tajemství
 informace byly předány subjektem, kterému zákon neukládá
povinnost takové informace sdělovat
 zákon stavebnímu úřadu neukládá vést registr informačních zařízení
či staveb pro reklamu, není tedy povinným subjektem
 § 133 stavebního zákona je zvláštním právním předpisem, který
vylučuje poskytnutí informace dle zákona o informacích
 žadatel neprokázal odůvodněnost požadavku
 je třeba návrh na poskytnutí informací upřesnit, resp. jednotlivá
reklamní zařízení, o nichž žadatel potřebuje poskytnout informaci,
identifikovat
Příklad: po zrušení všech těchto
chybných rozhodnutí stavební odbor
MHMP
 sice vydá rozhodnutí, kterým (prvostupňové) rozhodnutí




povinného subjektu (stavebního úřadu) zruší,
avšak věc již tomuto povinnému subjektu nevrací k
novému projednání a novému rozhodnutí,
s odůvodněním, že v případě, že žadatel na své žádosti
trvá, musí ji podat znovu (!);
tím je řízení o žádosti de iure zastaveno.
Žadatel se tak ocitá v situaci, kdy (a to navíc v případě,
kdy již uspěl u soudu se žalobou proti nezákonnému
rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy – odbor stavební!)
nemá ani informace ani řádné pravomocné rozhodnutí
povinného subjektu, v němž by mu byly sděleny důvody
odepření informací (a proti němuž by mohl brojit dalším
odvoláním).
judikatura
 ústavní kořen práva na informace chybně
odvozován od odst. 5. čl. 17 Listiny
 Fr. Korbel: právo na informace podle čl. 17 odst.
1 je přímo vykonatelným ústavním právem
(bylo jím i před přijetím informačních zákonů).
Argument a contrario z čl. 41 odst. 1 je zde zcela
nepochybný.
dopady:
 nadřazování čl. 10 (ochrana soukromí) nad čl. 17
(přístup k informacím) (čl. 10 i čl. 17 jsou však
rovnocenné – oba jsou omezitelné zákonem)
 chybný výklad pojmu „veřejná instituce“
Mohou soudy situaci zlepšit?
 rychlost vyřízení, zejména v případech opakovaných,






podobných, odvozených sporů a sporů typických odpíračů
s konstantní vadnou argumentací
častější vyjadřování právně závazného názoru, vyjadřování
obiter dictum
nevyhýbavé využití nových ustanovení zákona, zejména
možnosti nařídit poskytnutí informace, včetně využití SŘS
k podpoře tohoto postupu, jako je vyžádání si sporné
informace od povinného subjektu (viz zkušenost NSS v kauze
Ruského dluhu)
připravenost řešit právo na informace podle zákona o obcích
a krajích, jednacího řádu komor Parlamentu,
vyjádřit se k pojmu nahlížení, jehož součástí je možnost
pořídit si záznam technickými prostředky
považovat poskytnutí sice v lhůtě, ale zbytečně zpožděně,
pokud již byly informace k disposici, za porušení práva?
odsuzovat konání neveřejného jednání zastupitelstva,
neveřejného hlasování