Transcript Francouzská revoluce

Zrození moderní doby
Velká francouzská revoluce
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Rozdělení francouzské společnosti









tři stavy: šlechta, duchovenstvo, měšťanstvo=třetí stav
zbytek obyvatelstva neměl ani teoretickou možnost podílet se na
řízení státu
tři stavy tvoří generální stavy
od roku 1614 se nesešly
šlechta žije z výnosů panství, tzn. z dávek od poddaných, vlastní
podnikání je považováno za nedůstojné šlechty
vyšší šlechta zastává dvorské úřady, z nichž má příjmy
důstojníci pobírali příjem pouze v době války
majetkové rozdíly mezi nižší a vyšší šlechtou byly obrovské
šlechta neplatí daně
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Rozdělení francouzské společnosti
duchovenstvo žije z desátků a církevních
poplatků
 obrovské majetkové rozdíly mezi nižším a
vyšším klérem – vyšší klérus tvoří hlavně
šlechta, nižší lidé neurozeného původu
 duchovenstvo také neplatí daně

VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Rozdělení francouzské společnosti



třetí stav – měšťané, obchodníci, finančníci,
řemeslníce a inteligence (učitelé, lékaři,
právníci…)
třetí stav daně platí
největší tíže daní leží na rolnících:
◦
◦
◦
◦
robotní povinnost
desátek a poplatky církvi
dávky vrchnosti
daně státu
Marie Antonietta
Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská, (2. listopadu 1755 Vídeň – 16. října 1793
Paříž) byla rozená císařská a královská princezna, jíž náležel titul rakouské arcivévodkyně. V letech
1774 až 1793 byla po boku Ludvíka XVI. královnou francouzskou a navarrskou.
Ludvík XVI.
Ludvík XVI. (23. srpna 1754 – 21. ledna 1793) byl francouzský král z
rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1774 – 1792. Byl vnukem Ludvíka XV.,
jeho manželkou byla Marie Antoinetta (dcera Marie Terezie).
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Hospodářská situace ve Francii





velké hospodářské problémy v důsledku rozhazovačné
politiky Ludvíka XIV.
narůstá státní dluh kvůli řadě prohraných válek, v nichž
došlo ke ztrátě velké části kolonií
dvůr však vede stále nákladnější život a platí i zbytečným
dvorským hodnostářům obrovské platy
dluhy rostou i po nástupu Ludvíka XVI. (1774) a na jejich
umoření bylo potřeba dvojnásobné množství peněž, než
bylo v oběhu
zvyšování daní nepadalo v úvahu, protože poplatníci už
prostě neměli z čeho platit
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Svolání generálních stavů







král s několika ministry financí hledá řešení
existuje pouze jediné – zdanit šlechtu a duchovenstvo, což
pochopitelně vyvolává jejich odpor
Ludvík svolává generální stavy, aby reformu daní
odhlasovaly
květen 1789 – zasedání generálních stavů ve Versailles
hlasuje je podle stavů ne podle hlav
panovník odmítá řešit jiné věci než finanční – např. změna
absolutistického stylu vlády
nespokojený třetí stav se prohlašuje Národním
shromážděním, odhlasuje daně a začíná pracovat na ústavě
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Francie před revolucí – příčiny revoluce
Svolání generálních stavů





král se obává sněmu a pokouší se ho rozpustit –
neúspěšně
Národní shromáždění se přejmenovává na
Ústavodárné a zasedá až do září 1791, kde je hotova
ústava a Francie se mění na konstituční monarchii
14. července 1789 dochází k úspěšnému útoku
na Bastilu
Bastila – symbol absolutismu, státní vězení
útok je úspěšný, Bastila dobyta i s pařížskou radnicí –
REVOLUCE ZAČÍNÁ
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Průběh revoluce
Události roku 1789



nepokoje se z Paříže šíří do ostatních měst i na venkov
dochází k útokům na panská sídla, velká část šlechty odchází do zahraničí
srpnové dekrety ruší privilegia stavů
◦
◦
◦
◦



všichni si jsou rovni před zákonem
všichni platí daně
ruší se kupování úřadů
ruší se poddanství
vyhlášena Deklarace práv člověka a občana, kterou byl král donucen s
ústavou podepsat
král byl donucen přesídlit do Paříže, kde byl pod dohledem
v Ústavodárném shromáždění se začínají projevovat různé názorové
skupiny – politické kluby levice a pravice
Deklarace práv člověka a občana

Představitelé francouzského lidu, ustanoveni v Národním shromáždění, domnívajíce se, že nevědomost, zapomenutí nebo pohrdání lidskými právy jsou jedinými
příčinami veřejných neštěstí a zkorumpování vlád, rozhodli se vyložit v slavnostní Deklaraci přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka za tím účelem, aby tato
Deklarace, neustále jsouc před očima všem členům lidské společnosti, uváděla jim stále na paměť jejich práva a jejich povinnosti; aby činy zákonodárné moci a činy
výkonné moci mohly být v každé chvíli porovnávány s účelem každé politické instituce a byly v důsledku toho chovány ještě více v úctě; aby požadavky občanů, když se
budou napříště zakládat na jednoduchých a nepopíratelných zásadách, směřovaly vždy k zachování ústavy a ku blahu všech.

V důsledku toho Národní shromáždění uznává a vyhlašuje, za přítomnosti a pod záštitou Nejvyšší Bytosti, tato práva člověka a občana:

Lidé se rodí a zůstávají svobodnými a rovnými ve svých právech. Společenské rozdíly se mohou zakládat pouze na prospěšnosti pro celek.

Účelem každého politického společenství je zachování přirozených a nezadatelných práv člověka. Tato práva jsou: svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor
proti útlaku.

Princip veškeré svrchovanosti spočívá v podstatě v národě. Žádný sbor, žádný jednotlivec nemůže vykonávat moc, která by z něj nebyla výslovně odvozena.

Svoboda spočívá v tom, že každý může činit vše, co neškodí druhému. Proto výkon přirozených práv každého člověka nemá jiných mezí než ty, které zajišťují ostatním
členům společnosti užívání týchž práv. Tyto meze mohou být ustanoveny pouze zákonem.

Zákon má právo zakazovat pouze činy škodlivé společnosti. Nikomu nemůže být bráněno v tom, co není zakázáno zákonem, a nikdo nemůže být nucen činit něco, co
zákon nenařizuje.

Zákon je vyjádřením všeobecné vůle. Všichni občané mají právo účastnit se osobně nebo prostřednictvím svých zástupců při jeho vytváření. Zákon má být stejný pro
všechny, ať už poskytuje ochranu či trestá. Všichni občané, jsouce si před zákonem rovni, mají stejný přístup ke všem hodnostem, veřejným úřadům a zaměstnáním,
podle svých schopností a jen na základě rozlišení, která vyplývají z jejich ctností a z jejich nadání.

Každý člověk může být obžalován, zatčen nebo uvězněn pouze v případech stanovených zákonem a pouze způsoby, které zákon předepisuje. Ti, kteří vyžadují,
vyhotovují, vykonávají nebo dávají vykonávat svévolné příkazy, mají být potrestáni; ale každý občan předvolaný nebo vzatý do vazby na základě zákona musí okamžitě
poslechnout, jinak se stává vinným pro odpor.

Zákon má stanovit pouze tresty, které jsou nezbytně a zřejmě nutné; každý může být potrestán pouze na základě zákona, schváleného a vyhlášeného před spáchaným
činem a zákonně prováděného.

Každý člověk je pokládán za nevinného až do té doby, kdy je prokázána jeho vina; jestliže se pokládá za nezbytné zatknout jej, každá přísnost, která by nebyla nutná k
zajištění jeho osoby, má být přísně potlačena.

Nikomu se nesmí dít újma pro jeho názory, i náboženské, ledaže by jejich projev rušil pořádek stanovený zákonem.

Svobodné sdělování myšlenek a názorů je jedním z nejdrahocennějších práv člověka, každý občan může tedy svobodně mluvit, psát, tisknout, jest se mu však zodpovídat
za zneužívání této svobody v případech zákonem stanovených.

Záruka práv člověka a občana vyžaduje existenci veřejné moci; tato moc je tedy zřízena ve prospěch všech a ne tedy k osobnímu užitku těch, kterým je svěřena.

K vydržování veřejné moci a k úhradě správních výdajů je zapotřebí společných daní; mají být rovnoměrně rozvrženy na všechny občany podle jejich majetkové
schopnosti.

Všichni občané mají právo určit sami nebo prostřednictvím svých zástupců potřebnost veřejných daní, svobodně k nim dát souhlas, kontrolovat jejich používání, určit
jejich kvótu, základ, způsob jejich vybírání a dobu jejich trvání.

Společnost má právo žádat na každém veřejném úředníkovi počet z jeho činnosti.

Společnost, ve které záruka práv není zajištěna a ve které rozdělení moci není zavedeno, nemůže o sobě říkat, že má ústavu.

Protože vlastnictví je nedotknutelným a posvátným právem, nikdo ho nemůže být zbaven kromě případu, kdy by to vyžadovala zákonně zajištěná veřejná nezbytnost, a
pod podmínkou spravedlivého a předchozího odškodnění.
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Průběh revoluce
Události roku 1790-1791







situace ve Francii se neustále zhoršuje
rostou ceny ale ne mzdy
množství podnikatelů emigruje a jejich zaměstnanci zůstávají bez práce
staré daně se už nevybírají, ale nové ještě nejsou zavedeny – stát prakticky
krachuje
dochází k vyvlastnění církevního majetku a jeho rozprodání, což má za
následek zničení mnoha památek a staveb a tím pádem ke vzbuzení
nelibosti věřících
léto 1791 – král se pokouší neúspěšně prchnout do zahraničí, je zatčen a
vrácen do Paříže
snaha o sesazení krále a vyhlášení republiky prozatím neúspěšná – Francie
se mění na konstituční (ústavní) monarchii
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Průběh revoluce
Konstituční monarchie







ústava rozděluje moc na výkonnou (král) a zákonodárnou
(parlament)
situace ve Francii znepokojuje okolní státy
Rakousko a Prusko vyzývají k vojenskému zásahu
Francie reaguje dekretem proti emigrantům, kteří se mají okamžitě
vrátit do vlasti, jinak riskují popravu
1792 – Francie vyhlašuje válku Rakousku
francouzská armáda je v žalostném stavu – nemá důstojnický sbor
(šlechta emigrovala)
nakonec se francouzská armáda ubránila, ale došlo ke zhoršení
postavení krále – v květnu 1792 byl sesazen a byla vyhlášena
REPUBLIKA
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Republika
První období republiky







nutnost nové ústavy
Francie stále válčí – úspěšně, ale i tak propuká
nespokojenost a nepokoje
proti nespokojencům je tvrdě zasahováno
probíhá soudní proces s králem Ludvíkem XVI.
král je odsouzen za zradu a v lednu 1793 popraven
poprava krále vyústila ve válku s Velkou Británií
Francie válčila prakticky s celou Evropou, což dále zhoršuje
situaci ve Francii a vede k ozbrojeným povstáním, čehož
využívají jakobíni a přebírají v červnu 1793 vládu
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Republika
Jakobínská hrůzovláda








jakobíni nemilosrdně nechávají zlikvidovat své odpůrce
nastolují diktaturu
moc soustředěna do rukou Výboru pro veřejné blaho v čele s
Maxmilienem de Robespierre
výbor rozhoduje o vnitřní i zahraniční politice, obraně země
vydán dekret o podezřelých
ustanoveny zvláštní soudy – 47% procesu končilo trestem smrti,
včetně Marie Antoinetty
teror vrcholí v červnu 1794 - zrušeno právo na obhajobu
červenec 1794 povstání proti jakobínům – Robespierre zatčen a se
svými stoupenci gilotinován
Maximilien Robespierre (6. května 1758, Arras – 28. července 1794, Paříž) byl
francouzský advokát, poslanec Národního shromáždění, významný jakobín a
představitel jakobínského revolučního a politického teroru.
VELKÁ FRANCOUZSKÁ
REVOLUCE
Republika
Direktorium a konzulát










po pádu jakobínů nastává uvolnění, ale životní podmínky se příliš nelepší – málo
potravin a velká drahota
uzavřen mír s některými státy
1795 – nová ústava, podle níž má moc ve státě pětičlenné direktorium, které
bylo navrženo radou pěti set a jmenováno radou starších
do obou rad byli zástupci voleni podle volebního censu
hnutí monarchistů se snaží vrátit království – jejich pokus potlačuje vojensky
Napoleon Bonaparte
během vlády direktoria dochází ke zlepšení hospodářské situace ve Francii, ale
existují obavy z výsledků voleb
direktoři se proto stále více spoléhají na armádu v jejímž čele stojí Napoleon
Napoleon však v roce 1799 provedl státní převrat a nastolil konzulát
ve skutečnosti měl moc pouze on jakožto první konzul
revoluce tak končí
Napoleon
Bonaparte
Napoleon I. Bonaparte (1769 – 1821) byl francouzský císař
a vojevůdce, jenž je dodnes považován za klíčovou osobnost
moderní historie a ikonu vojenství přelomu 18. – 19. století.
ZÁPIS
Velká francouzská revoluce
Francie před revolucí
zemědělská země, teprve v druhí pol. 18. stol.
se objevuje průmyslové podnikání
 daně platí pouze třetí stav
 neustálé války a nákladný život dvora
vyčerpávají státní pokladnu

ZÁPIS
Velká francouzská revoluce
První období revoluce











1789 – svolány generální stavy
očekávání reforem financí a zdanění šlechty a duchovenstva
třetí stav se prohlašuje za Národní shromáždění a pracuje na ústavě
14. 7. 1789 dobyta Bastila, vznikají národní gardy
revoluční heslo: Liberté, égalité, fraternité – volnost, rovnost, bratrství
vznik konstituční monarchie
emigrace šlechty
vznik politických klubů – jakobíni - M. Robespierre
vzniká vojenská koalice proti Francii
ve volbách zvolen nový Konvent, který posléze odsuzuje krále Ludvíka XVI. k
smrti
po králi je později popravena i Marie Antoinetta a do čela Konventu se dostávají
jakobíni
ZÁPIS
Velká francouzská revoluce
Jakobínský revoluční teror











zaveden revoluční teror
v čele země Výbor pro veřejné blaho a Výbor veřejné bezpečnosti
každodenní popravy skutečných i domnělých nepřátel revoluce
rušení katolických kostelů
zaveden kult Rozumu a nový kult Nejvyšší bytosti (veleknězem Robespierre)
vytvořen nový kalendář
zrušeno poddanství a feudální dávky
vyhlášena všeobecná branná povinnost
červenec 1794 - spiknutím proti jakobínům v Konventu a popravou Robespierra a
jeho stoupenců skončila doba revolučního teroru
revoluce přinesla velké změny ve společnosti – rušení starých privilegií, rovnost
před zákonem, svobodu pro všechny
začíná budování kapitalistické společnosti
zdroje:

učebnice, Wikipedia