Transcript Lichokopytníci

Lichokopytníci
 Noha nejčastěji nese 1 prst (u
koňovitých) nebo 3 prsty (u
nosorožců) opatřené kopytem.
 Ve chrupu malé špičáky, někdy úplně
chybějí.
 Žaludek je jednoduchý.
Lichokopytníci
A) Nosorožec tuponosý = nosorožec
bílý, nosorožec bělorohý, nosorožec
tuporohý, nosorožec širokohubý
• Jižní poddruh je nejrozšířenější ze všech
nosorožců (8500 jedinců).
• Avšak jeho severní poddruh je kriticky
ohrožen a podle informací z
roku 2008 ve volné přírodě vyhynulý.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
Podle pozorování z ledna roku 2010 by
se však ve volné přírodě
v Súdánu mohlo vyskytovat ještě několik
jedinců, které potřebují zoologové získat
pro rozmnožení čtyř nosorožců
dodaných do Afriky ze ZOO ve Dvoře
Králové.
Tento druh nosorožce je hned
po slonu druhým největším
suchozemským savcem.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
Na délku má 3,7 - 4 m (ocásek až 70 cm)
a vážit může až 2,3 tuny.
Pro nosorožce tuponosého je
rozlišovacím znakem typická široká
tlama s rovným horním pyskem.
Má dva rohy, dolní roh může být dlouhý
dokonce až 1 m, zatímco horní roh je
spíše zakrnělý.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
Na hřbetech nosorožců tuponosých
často sedají klubáci a volavky rusohlavé.
Tito ptáci nosorožci pomáhají zbavit se
obtížného hmyzu a také ho varují před
nebezpečím.
Vyhledává rovinatou travnatou krajinu s
dostatkem vody
Lichokopytníci
Lichokopytníci
• Při přesunech k napajedlům se pohybuje
po stálých vyšlapaných cestách.
• Za velkých veder odpočívá ve stínu a
pohybuje se více v noci.
• Březost (gravidita) trvá u nosorožců
téměř 500 dní a není vizuálně
pozorovatelná.
Lichokopytníci
Rozšíření (jižní poddruh zeleně,
severní poddruh oranžově
)
Poddruhy


nosorožec tuponosý
severní
nosorožec tuponosý jižní
Lichokopytníci
B) KONĚ
Koně našlapují jenom na špičku
středních prstů.
Jsou to rychlí a vytrvalí běžci.
Obývají především pouště a stepi.
Pohybují se krokem, klusem nebo
cvalem.
Lichokopytníci
Doba rozmnožování není omezena na
určité roční období.
Doba březosti trvá asi 11 měsíců (50
týdnů).
Na svět přichází většinou jen jedno
hříbě.
Když se má hříbě narodit, vyhledává
klisna samotu: rodí zpravidla v noci a
bez cizí pomoci.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
• Záhy po porodu vstává: hříbě potřebuje
očistit od plodových obalů a vod - matka
ho tedy olíže, tím mládě očistí a masáží
rozproudí jeho krevní oběh.
• Hříbátko vstává do hodiny po porodu.
Lichokopytníci
Oči jsou posazeny tak, aby viděl do stran
a z velké části i dozadu.
Obsáhne tak široké pole - téměř tři sta
šedesáti
stupňové
panoráma.
Lichokopytníci
 Pohyblivé uši jsou pro koně též
důležitým signálním dorozumívacím
prostředkem - podle jejich polohy lze
soudit, v jakém je kůň rozpoložení a k
čemu se chystá.
Čich - nejdůležitější smysl koní,
zaznamenává pachy či vůně na
vzdálenost několika desítek metrů.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
Lidský život je třikrát delší než život
koně.
Osmnáctiletý člověk dosahuje
dospělosti - osmnáctiletí kůň už se
sklání ke stáří.
Kůň se průměrně dožije 20-25 let. Jen ve
výjimečných případech dosáhne i
čtyřicítky.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
• Kostra je mimořádně účelná, pevná a
odolná.
• Skládá se z 252 kostí.
• Ocas - hustý svazek tvrdých a ostrých
žíní slouží koni při skoku a cvalu jako
"kormidlo", v klidu k odhánění
dotěrného hmyzu.
Lichokopytníci
Žíně rostou jako vlasy, ocas se
prodlužuje a houstne.
První písemné zmínky o koni, jakožto
běžném domácím a chovném zvířeti, se
dochovaly v Mezopotámii a ve starých
čínských záznamech z údobí kolem 3500
let př.n.l..
Lichokopytníci
Kůň Převalského je jediným žijícím
předkem našeho koně domácího.
 Pochází ze střední Asie a Mongolska, kde
však nebyl ve volné přírodě od roku 1968
spatřen.
Obýval zde převážně kamenité stepi a
polopouště.
V roce 1994 bylo v Mongolsku do přírody
znovu vypuštěno několik koní Převalského.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
MEZEK
Je kříženec osla domácího a koně,
přesněji řečeno oslice a hřebce.
Mezek je menší a podsaditější než jeho
příbuzný mul (nesprávně řečeno mula).
Víc se svou velikostí a stavbou
těla podobá oslu.
Lichokopytníci
Lichokopytníci
Má dlouhé uši, ale hlava je spíše
koňská, stejně tak stehna a ocas
porostlý po celé délce žíněmi.
Vydává zvuky charakteristické pro koně.
Lichokopytníci
Rozdíly mezi mezkem a mulem
tělo
hlava
uši
ocas
Mezek
Mul
oslí
koňské
koňská
oslí
kratší (ale delší než kůň) delší
koňské žíně
oslí oháňka
koňský
oslí
nohy, kopyta
koňské
oslí
barva
spíše koňské odstíny spíše oslí zbarvení
hlas
Lichokopytníci
• OSEL DOMÁCÍ