Transcript Z. Matějček O rodině vlastní, nevlastní a náhradní II

ZDENĚK
MATĚJČEK
pokračování
VYCHOVÁVÁME A JSME VYCHOVÁVÁNI
 vychovávaný – vychovatel : vzájemné působení a ovlivňování
( nejde pouze o jednosměrné, záměrné a cílevědomé působení vychovatele
na dítě, dospělý je zároveň dítětem ovlivňován – reakce na chování a
činnost )
 dítě reaguje na naše chování a požadavky a my reagujeme na chování a
požadavky dítěte
 obě strany si navzájem obohacují život
( něco dáváme a naopak i přijímáme)
O SOUŽITÍ A VYCHOVATELSKÉ TERMINOLOGII
 RODINNÝ VYCHOVATEL x PROFESIONÁLNÍ VYCHOVATEL
 profesionální vychovatel by se měl především chovat spravedlivě, nemá
tak blízký vztah k dítěti, měl by se chovat k dětem citově neutrálně
 rodinný vychovatel se zajímá o dítě jako takové, nejde mu pouze o
výsledky, snaží se dítěti udělat radost, projevují se city
 u rodinného vychovatele nejde pouze o jednosměrný a cílený proces
RODINA JAKO SYSTÉM
 základní prvky systému jsou VZTAHY MEZI LIDMI V RODINĚ
( jejich chování a soužití )
 rodinný systém je individuální
 každá rodina má zavedený svůj vlastní systém a všichni by se ho měli
snažit respektovat a dodržovat
 rodinný systém = tzv. fungování rodiny
 narušení systému – rozvod rodičů, vážná nemoc, ztráta jednoho z rodičů
 podsystémy – rodiče – základní podsystém ( mají své starosti a radosti, ale
dětí se to zcela netýká )
- sourozenci, prarodiče,…
PROČ POTŘEBUJÍ TATÍNKA?
 otec a matka působí na dítě různým způsobem
( jinak s dítětem jednají, jinak s ním komunikují,..)
 OTEC – tzv. mužský svět
 MATKA – tzv. ženský svět
 dítě si samo vybírá komu z rodičů se svěří, dívky vyhledávají převážně
matku a chlapci zase otce
 děti vědí co mohou u svých rodičů čekat, např. pro pochopení a útěchu
půjdou k matce a u otce naopak očekávají legraci a zábavu
O RODIČOVSKÉ IDENTITĚ
 IDENTITA = KDO JSEM
( jaké místo zaujímám ve své rodině)
 vnější znaky – jméno, průkazy totožnosti, národnost, tělesný vzhled,
původ, odkud pocházíme a kam patříme
 vývoj – batolecí věk – uvědomujeme si vztahy v rodině, své postavení,
sami sebe, to co pro rodinu znamenáme
 pro vývoj dětské identity důležitá identita rodičů!
( sebevědomí rodičů, spokojenost, vystupování před ostatními lidmi,…)
VLASTNÍ – NEVLASTNÍ A CO ŘEKNEME DÍTĚTI
 nejdůležitější je upřímnost
( pravda vyjde stejně najevo)
 čím více informací, tím lépe
 od tří let můžeme začít dítěti vysvětlovat pravdu ( forma pohádky),
postupně bychom měli přidávat více informací
 pro dítě je nejdůležitější pocit jistoty a bezpečí v rodině, proto bychom měli
být k dítěti upřímní a nic mu netajit, mnohem hůř by dítě přijalo pravdu od
cizí osoby ( může vzniknout nedůvěra vůči rodině, která mu něco zatajila)
O NEVLASTNÍ RODINĚ
 NEVLASTNÍ RODINA – např. rodina, kde má dítě vlastní matku a
nevlastního otce nebo naopak
 možné problémy – příchod nového člena může znamenat zásah do
zaběhlých zvyků a pravidel, může se změnit
rodinný systém
- dítě získává v podstatě dvě rodiny
- konflikt dvojí loajality – na jedné straně vlastní rodič
a na druhé nevlastní, se kterým
žije
MACECHA ZLÁ
 PŘIROVNÁNÍ Z POHÁDEK ( zlá macecha nemá ráda děti)
 vlastní matka – dobrá, laskavá a hodná za jakékoliv situace
( maminku máme jen jednu, jen ta naše je nejhodnější,…)
 nevlastní matka – zlá, ošklivá a jen ona je vždy ta špatná
 děti potřebují hlavně dostatek času na to, aby si na novou situaci a na
nového člena rodiny zvykly
Vetřelec
 nový člen rodiny nepřichází do nedotčené krajiny –
nestaví originálně a po svém na zelené louce
 je potřeba, aby si nově příchozí členové uvědomili, do
čeho vstupují
 dali si práci a poznali rodinný systém, do něhož by se
měli zapojit
 velmi často děti nového příchozího svým způsobem
prověřují a testují. Dělají to dětskými metodami, což
bývá někdy velice úporné a jindy překvapivě rafinované.
Matčin nový přítel
 Nejvíce problémů s přijetím nového matčina partnera
mají děti ve středním školním věku (8 – 13let) před
pubertou
Při nastání takovéto situace musíme:
 Dávat dětem dostatek času, mnohdy víc než se
dospělým může zdát pravděpodobné.
 Nový partner by se dětem neměl vnucovat, neměl by se
ani snažit do jejich přízně vlichotit, uplácet je.
 Je potřeba uvážit, jak mají děti nového partnera
oslovovat
Dvojí rodiče
Doporučení, která by měla usnadnit dětem
zvládnutí nové situace:
Dostatek času
Nový příchozí by se neměl vnucovat
Pečlivě zvážit oslovování
Nový nevlastní rodič by se neměl nijak zvlášť snažit
nahradit hned dětem vlastního otce nebo matku
 Ani vlastní rodič, který v rodině zůstal, by neměl zvlášť
vyzvedat pozitivní vlastnosti svého nového partnera a
uvádět je do protikladu s domněle špatnými vlastnostmi
partnera bývalého.




Trojí příbuzenstvo
 S nevlastním otcem nebo matkou vstupují do rodiny i
rodiče nového příchozího, jeho sourozenci, blízcí přátelé
a další noví, dítěti dosud neznámí lidé.
Co můžeme v těchto situacích dělat?
 Přimlouvat se za toleranci, podporovat ji a povzbuzovat.
 Všemožně se snažit, aby rodiče vycházeli s vlastními i
nevlastními prarodiči dobře.
Pravda v nevlastní rodině
Prof. Matějček zde shrnuje tři zásady podle zjištění
psychologie:
 1. Děti by měli o svém původu vědět aspoň tolik co okolí
 2. Když se dítě dovídá pravdu, má to být způsobem
odpovídajícím jeho chápání.
 3. Pravda musí být sdělena tak, aby nikoho neurážela a
nikoho neponižovala.
O taktních dětech a netaktních dospělých
 Děti ve školním věku už nepřijímají své rodiče jako ty
nejlepší, nejchytřejší, nejzdatnější, tak jako děti
předškolní.
 Dovedou na rodičích a ostatních blízkých lidech kriticky
hodnotit – poznaly jejich slabosti, chyby a prohřešky
 Nedovedou o svých rodičích ani po rozvodu mluvit zle a
naopak se snaží je vykreslovat v dobrém světle.
Co se svádí na děti
 Sejdou se děti z různých rodin s jinými zvyky apod.
(případně se teprve po uzavření manželství narodí další
děti, které už vyrůstají v jiném prostředí než děti z
prvního (prvních) manželství)
 V případě konfliktů mezi rodiči může dojít k tendenci
svádět vše na děti - ve skutečnosti je to výplod jejich
vlastní nejistoty, nezvládnutých vnitřních konfliktů,
neujasněných postojů apod.
Sexualita v nevlastní rodině
Prof. Matějíček zmiňuje 2 otázky:
 Otázka dospívajících dětí a jejich vzájemné sexuální
přitažlivosti
 Otázka otevřeněji prožívané sexuality nových manželů v
časné fázi jejich soužití
Sexualita mezi
nevlastními sourozenci
 bývala častým námětem románů a romantických povídek
 v rodině, kde jsou dvojí nebo trojí děti – vznik
sourozeneckého tabu (zakázáno, něco se nesmí)
 častěji se objevuje sexuální vztah mezi nevlastním
otcem a nevlastní dcerou
 USA – asi polovina evidovaných incestů (sex. styk mezi
rodiči a dětmi) spadá do této kategorie