Transcript Primární stavba stonku

Modul: Stonek (CAULIS)
Funkce stonku
Vývin stonku
Typy stonku
Primární stavba stonku
Sekundární stavba stonku
Vnější stavba stonku
Větvení stonku
Modifikace stonku
Význam stonku
Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/07.0004
FUNKCE STONKU
• mechanická: nese listy
• vodivá: rozvod vody a látek
pomocí vodivých pletiv,
spojení kořen-list
• zásobní: ukládání minerálních
látek a asimilátů (zejména
druhotně tloustnoucí rostliny)
• asimilační: zejména u rostlin
•
•
Pozn.: obvykle nadzemní orgán,
nese listy, pupeny a reprodukční
orgány
Pozn.: prýt = bylinný stonek s
listy, úžlabními pupeny a květy
TYPY STONKU
• Bylinný: dužnatý a
nezdřevnatělý
– Lodyha (caulis, c):
stonek s listy
– Stvol (scapus, a):
bezlistý stonek
zakončený květem
nebo květenstvím
– Stéblo (colmus, b):
dutý a článkovaný
stonek travin
kolénko
Stéblo
Rákos, dutý stonek
Ječmen , kolénka
Rákos
Oves
Stvol
Jitrocel větší
Smetánka lékařská
Lodyha
Barvínek
Střevičník pantoflíček
TYPY STONKU
• Dřevnatý: vnitřní pletiva
stonku dřevnatí, typické
pro dřeviny, které dělíme
na:
– Stromy (a): mají kmen,
dřevnatý nerozvětvený
stonek a korunu
– Keře (b): stonky se větví
odzdola (od země)
– polokeře: mají
zdřevnatělou pouze spodní
část stonku, horní je
bylinná
a
b
Strom x keř
Bříza bělokorá
Smrk ztepilý – ekotyp (Šumava)
Bez hroznatý
TYPY STONKU
•
Podle průřezu:
– Válcovitý (a)
– Hranatý (čtyřhranný (c) –
hluchavkovité, trojhranný (b)–
šáchorovité)
– Křídlatý (e)– s křídlatě vyniklými
lištami na hranách
– Rýhovaný (d)
•
Podle polohy v prostoru:
– Přímý – roste svisle
– Vystoupavý – dolní část je
položena na zemi
– Poléhavý – leží (až na koncový
článek) na zemi
– Plazivý – leží celou délkou na
zemi a v uzlinách zakořeňuje
– Ovíjivý – ovíjí se šroubovitě
kolem opory
– Popínavý – může se přichycovat
k opoře
Hrachor lesní – křídlatý stonek
Čistec lesní
Čistec lesní – čtyřhranná lodyha
Ostřice štíhlá – trojhranný stonek
Scirpus sylvaticus
Kerblík lesní, rýhovaný stonek
Šťovík kyselý, rýhovaný stonek
VÝVIN A VÝVOJ STONKU
•
•
•
•
Stonek se vyvinul z vidličnatě větvených
telomů vymřelých primitivních
suchozemských rostlin (psilofytní rostliny) –
převršením jedné z větví
U semenných rostlin je základ stonku již v
zárodku – tzv. hypokotyl (první článek
stonku, podděložní článek), první
nadděložní článek se nazývá epikotyl, na
embryu je možné rozlišit vrcholový pupen –
tzv. plumula
Všechna pletiva vznikají činností apikálního
meristému, z něho se diferencují iniciály
vzrostného vrcholu stonku (výtrusné rostliny
obvykle jedinou iniciálu, semenné mají na
vzrostném vrcholu celé skupiny iniciál)
Stonek dorůstá:
–
–
–
Vrcholový růst: ze vzrostného vrcholu
Růst lineární – prodlužování jednotlivých
článků
Růst interkalární – růst z interkalárního
meristému uloženého u trav na bázi článků
telom
VĚTVENÍ STONKU
•
Větvení stonku
–
–
Vidličnaté (hemiblastické, dichotomické,
a): vzrostný vrchol stonku dává vznik dvěma
dceřiným větvím, které se stejným způsobem
dále větví (zejména bezcévné a výtrusné
rostliny), zvláštností je nezávislost na
přítomnosti listů na stonku
Postranní (holoblastické): typické pro
většinu cévnatých rostlin, postranní větve se
vyvíjejí z úžlabních pupenů v úžlabí listů
•
•
Monopodiální (b) – vrcholový pupen pokračuje
ve vývoji, hlavní stonek je souvislý, postranní
větve vyrůstají z úžlabních pupenů
Sympodiální – hlavní stonek není souvislý,
vrchol pravidelně zasychá nebo ukončuje růst
po vytvoření květu, v růstu pokračuje nejbližší
postranní pupen, který se dostává do
vrcholového postavení
–
–
Monochazium (c): se střídavým
postavením listů, podpůrný list na opačné
straně stonku než je postavení postranní
větve
Dichazium (d): vstřícné postavení listů,
vývoj větví ze dvou vstřícných úžlabních
pupenů
Dichotomické větvení – plavuň vidlačka
Axilární větvení – monopodium (javor)
Axilární větvení – sympodium –
monocházium (lípa)
Axilární větvení – sympodium –
dicházium (šeřík)
PRIMÁRNÍ STAVBA STONKU
• Primární stavba stonku:
– Epidermis (pokožka, a),
která je na povrchu stonku
– Primární kůra (b) je
střední částí
– Střední válec (stélé, c)
představuje vnitřní část
stonku
Pozn.: u některých
jednoděložných rostlin není
diferencovaný střední válec
a cévní svazky procházejí
pletivem celé primární kůry
a
b
c
Řez
bylinným
stonkem
kopru
vonného
(Anethum
graveolens).
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
• Epidermis (pokožka)
– jedna vrstva buněk, které k
sobě těsně přiléhají
– vnější vrstva buněčné
stěny často ztlustlá
– silná vrstva kutikuly
– nad ní může být ještě
vrstva vosku
– obsahuje průduchy (ale
méně než u listu)
– Pokožkové buňky často
vybíhají v papily, trichomy
(žlaznaté, žahavé) nebo
emergence, soubor
trichomů označujeme jako
odění (indumentum)
Kopřiva dvoudomá, žahavé trichomy
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
•
Primární kůra (cortex)
– nachází se pod pokožkou
– vnější (hypodermis) – tvořena
mechanickými pletivy (kolenchym a
sklerenchym), souvislá nebo
v izolovaných pruzích (hrana stonku)
– střední (mezodermis) je tvořena
tenkostěnnými parenchymatickými
buňkami s mezibuněčnými prostory,
v mladých stoncích zde mohou mít
chloroplasty, některé rostliny zde mají
pryskyřičné kanálky, sekreční buňky a
mléčnice (hvězdnicovité, pryšcovité)
– Vnitřní (endodermis) je obvykle
jednovrstevná, odděluje primární kůru
od středního válce, souvislá je
vytvořená u výtrusných rostlin,
u semenných rostlin je buď jen proti
cévním svazkům nebo chybí
•
Střední válec (stélé)
– nacházejí se zde vodivá pletiva, tvořen
především základním
parenchymatickým pletivem
s vtroušenými sklerenchymatickými
buňkami, mléčnicemi, idioblasty
– Od kůry oddělen pericyklem
(perikambium) - dělivé pletivo, kde se
zakládají postranní stonky, jedná se
o latentní meristém
– Vývoj stélé začíná vývojem prokambia,
nejprve se na vnější straně prokambia
diferencují částice lýka (protofloém),
pak na vnitřní straně dřevo
(protoxylém). U dvouděložných a
nahosemenných rostlin zůstává mezi
lýkovou a dřevní částí původní
prokambium jako tzv. fascikulární
kambium (mají otevřené cévní svazky).
U jednoděložných rostlin prokambium
nezůstává, netvoří se kambium,
rostliny druhotně nemohou tloustnout
(mají uzavřené cévní svazky)
– Listové stopy: cévní svazky, které
vstupují ze stonku do listu
Detail řezu bylinným stonkem kopru vonného
epidermis
s kutikulou
sklerenchym
primární kůry
(hypodermis)
chlorenchym
primární kůry
endodermis
(škrobová
pochva)
deuterofloém
kambium
deuteroxylém
dřeňové paprsky
(periferní buňky
sklerifikované)
primární xylém
dřeň (medula)
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
•
Vývoj stélé
– Nejprimitivnější typ stélé je jeden
centrální cévní svazek ve středu s
xylémem a vně s floémem, bez dřeně
•
•
•
–
Stélé mající dřeň označujeme jako
sifonostélé(C)
•
•
•
–
Protostélé(A) – xylém kruhovitý
Aktinostélé(B) – xylém hvězdnicovitý
Plektostélé (E) – xylém rozpadlý do
několika nepravidelných provazců
Solenostélé (D)– na vnitřní vrstvě
xylému vrstva floému
Diktyostélé (G) – rozštěpením
solenostélé
Eustélé (F) – pronikáním
parenchymatického pletiva do kruhu
dřeva, cévní svazky v kruhu (nejčastěji
u nahosemenných a dvouděložných),
kolaterální cévní svazky
Ataktostélé (H) – stélé většiny jednoděložných rostlin,
cévní svazky jsou na příčném řezu rozloženy v celém
základním pletivu, kůru a dřeň není možné rozlišit,
tento typ stélé neumožňuje druhotné tloustnutí
(druhotně tloustnou pouze stromovité druhy Dracaena,
Yucca – činností souvislé kruhové meristematické
zóny, která se zakládá vně od cévních svazků (ta
produkuje celé uzavřené cévní svazky)
Řez stonkem plavuně vidlačky (Lycopodium clavatum).
Stonkem prochází cévní svazek (plektostélé) s nepravidelně uspořádanou částí dřevní
(primární xylém) a částí lýkovou (primární floém).
epidermis
primární kůra :
sklerenchatická
hypodermis
parenchym
primární kůry
sklerenchym
primární kůry
endodermis
centrální cylindr
s plektostélé
listová stopa
Řez stonkem pelargonie páskované (Pelargonium zonale).
Centrální cylindr obklopuje nápadná sklerenchymatická pochva. Cévní svazky jsou otevřené, kolaterální vytvářejí eustélé. Parenchymatické buňky dřeňových paprsků obsahují fialově zbarvené amyloplasty
epidermis
hypodermis
cévní svazek
mezisvazkový
parenchym
Příčný řez
stonkem
kukuřice (Zea
mays) s
roztroušenými,
kolaterálními,
uzavřenými
cévními svazky
(ataktostélé).
Lýkovou část cévních svazků (primární
floém)
jednoděložných
rostlin
tvoří
sítkovice a průvodní buňky, dřevní část
(primární xylém) tvoří tracheje a tracheidy
(heteroxylie),
dřevní
parenchym
a
protoxylémová intercelulára. Cévní svazek
je obklopen sklerenchymatickou pochvou.
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
•
Druhotné tloustnutí stonku
– K tloustnutí dochází u nahosemenných a
dvouděložných rostlin
– Kambium (fascikulární kambium a
interfascikulární kambium vznikající mezi
cévními svazky) produkuje druhotná vodivá
pletiva
– Kambium směrem dovnitř stonku produkuje
sekundární xylém (deuteroxylém) a vně
druhotný floém – (deuterofloém)
– Kambium u bylin funguje jednu sezónu, u
dřevin funguje prakticky celý život
– Funkce kambia není po celou vegetační dobu
stejná (na jaře tenkostěnný dřevní buňky o
velké světlosti, na konci léta tlustostěnné
drobnější buňky, na podzim produkce
xylémových buněk ustává, každoročně se
činnost kambia obnovuje (starší části dřeva
jsou posunovány do středu stonku, zde
postupně zatlačují dřeň)
– Druhotný xylém jehličnanů je tvořen cévicemi
uspořádanými v pravidelných radiálních
řadách, druhotný xylém dvouděložných je
tvořen cévami, cévicemi, dřevním
parenchymem, sklerenchymatickými vlákny –
je výrazně heterogenní
– Floém je obvykle produkován déle než xylém
(do opadu listů), lýkové elementy jsou
mnohem užší a téměř neznatelné hranice
Dub letní
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
Letokruhy = přírůstek dřeva za jeden rok
- Vznikají činností kambia
- Podle jejich počtu je možné určovat
stáří dřeviny (ale pouze tehdy, jestliže
provedeme řez u báze)
- Nepravé letokruhy vznikají za
atypických podmínek (strom, který byl
odlistěn v důsledku jarních mrazů,
ataku hmyzu, suchem, …)
- Roztoky vedou pouze vnější letokruhy,
vnitřní se mohou ucpávat (thylami –
vakovité výrůstky buněk), do jejich
buněčných stěn se ukládají nejrůznější
látky (pryskyřice, třísloviny, silice, …)
- Jádrem označujeme odumřelé části
dřeva, vnější živé buňky označujeme
jako běl (dřevo jádrové s jasně
odlišeným jádrem, dřevo bělové
nezřetelný rozdíl)
Dřevo jehličnanů.
Dřevo jehličnanů má jednoduchou stavbu - homoxylie;
Tracheidy (abietoidní, araukarioidní) - asi 95 % objemu dřeva, dřevní parenchym (axiálně uspořádané
parenchymatické buňky) - málo vyvinutý, může i chybět (např. u tisu, borovice), Parenchym dřeňových paprsků
(radiálně uspořádaný parenchym) - paprsky nejčastěji jednořadé, 7 - 20 buněk vysoké, Pryskyřičné kanálky - jsou
schizogenního původu. Chybí např. ve dřevě jedle, tisu, jalovce aj.
Příčný řez kmenem a dřevem modřínu
opadavého (Larix decidua).
borka
běl (splint, albumen)
jádro (duramen)
dřeň (medula)
tracheidy jarního dřeva
hranice letokruhu
tracheidy letního dřeva
pryskyřičný kanálek vystlaný epitelem
dřeňový paprsek
peridermis
deskový kolenchym primární kůry
deuterofloém
floémový sklerenchym
dilatace floémových paprsků
kambium
deuteroxylém
primární dřeňový paprsek
hranice letokruhu
zbytek primárního xylému
parenchymatická dřeň (medula)
Příčný řez tříletou větévkou lípy srdčité (Tilia
cordata).
VNITŘNÍ STAVBA STONKU
Druhotná krycí pletiva
U většiny druhotně tloustnoucích rostlin
pokožka při tloustnutí stonku praská a
odumírá, její funkci nahrazuje druhotné krycí
pletivo – korek
Činností felogenu, který je sekundárním
dělivým pletivem, vzniká směrem vně stonku
vrstva korku (felém), směrem dovnitř
feloderm (zelená kůra, nemusí vždy
obsahovat chloroplasty)
Periderm = felém+feloderm+felogen
Po ukončení funkce prvního felogenu se
zakládá v primární kůře, pericyklu nebo lýku
následný felogen
Korkové lišty (např. u brslenu) vznikají
nesouvislým uložením felogenu po obvodu
Borku tvoří všechny pletiva ležící vně
nejmladšího felogenu, která postupně
odumírají
V borce jsou vytvořeny lenticely (čočinky)
– slouží jako provětrávací pletivo, jedná se o
drobné, okrouhlé nebo protáhlé
bradavičnaté útvary, které jsou
charakteristické pro jednotlivé druhy dřevin
Lenticela
Bez černý
Lenticela forzýtie převislé (Forsythia suspensa).
epidermis
epithem tvořený
merenchymem
felem (suberoderm)
felogen
kolenchymatická
hypodermis
parenchym primární
kůry
Příčný řez sekundární kůrou (peridermis) mladé větévky lípy srdčité (Tilia
cordata). Peridermis je sekundární krycí pletivo, které nahrazuje pokožku u
sekundárně tloustnoucích orgánů. Je produkována felogenem.
felem (suberoderm) - vytváří radiálně
orientované sloupce buněk. V důsledku
suberinizace buněčných stěn odumírají všechna
pletiva ležící vně od nejmladší vrstvy felemu a
na povrchu orgánu se vytváří soubor
odlupujících se primárních a sekundárních
pletiv, tzv. borka (rhytidoma)
felogen - centrifugálně produkuje vrstvy korku,
centripetálně tenkou vrstvu zelené kůry
feloderm (zelená kůra)
vrstva deskového kolenchymu primární kůry
vytvářející hypodermis
Korkové lišty
Korkové lišty
Javor babyka
Brslen evropský
Bez hroznatý, dřeň
Sítina, aerenchym
Lípa srdčitá
borka: hnědošedá, dosti dlouho hladká, členěná v různé
ploché, podélně probíhající lišty a rýhy, ve stáří mělce
rozpukaná
Ořešák královský
borka: šedá, v mládí hladká, ve stáří hluboce rozpraskaná
Dub letní
borka: světle šedá nebo světle hnědošedá,
hrubě podélně brázditá, hrubě rozpukaná
Buk lesní
borka: olovnatě šedá, hladká, u starších jedinců poněkud
zdrsnělá, ale nikdy protrhaná nebo hrubě šupinatá
Javor klen
borka: tmavošedá, se světlejšími, místy až narůžovělými
plochami, dlouho hladká, šupinovitá, odlupuje se ve velkých
plochých šupinách
Javor mléč
borka: tmavošedá, v mládí hladká, u starších stromů
jemně popraskaná, téměř pravidelně podélně mělce
síťovitě rozbrázděná, neodlupčivá
Jasan ztepilý
borka: šedohnědá, dlouho hladká, rozdělena
do políček, později podélně mělce rozbrázděná
Dub červený
borka: v mládí šedozelená a hladká, později šedá, vrásčitá
Šeřík obecný
borka: zpočátku tmavě zelené, později šedohnědá
Bříza bělokorá
borka: stříbřitě bílá, mladá borka hladká, loupavá, ve stáří
především v dolní části kmene nepravidelně rozpukaná
Dřezovec trojtrný
borka: tmavošedá, ve stáří se mění v tenkou plátkovitou
borku,
která se odlupuje v v užších tenkých proužcích a někdy i
šupinovitě
Borovice lesní
borka: brázditá, v horní části kmene červenooranžová,
v dolní části šedavá
Modřín japonský
Smrk pichlavý
borka: šedohnědá brázditá, mladé větévky jsou žlutohnědé
borka: hrubě brázditá červenohnědá,
mladé větévky jsou červenavě hnědé nebo oranžové
Zeravec východní
Kryptomérie japonská
borka: tenká, hnědavá, odlupčivá v podélných třásních
borka: hnědá, svisle brázditá
Jerlín japonský
borka: šedohnědá s vystouplými hřebeny,
mladé větévky jsou olivově zelené
Katalpa trubačovitá
borka: zprvu hnědá až hnědošedá, později šedivá až šedočerná,
mělce a široce brázditá
Tloustnutí u jednoděložných rostlin
Stonky několika druhů jednoděložných
rostlin, např. Agave (obr.), Dracaena,
Yucca, Aloë, atypicky tloustnou. Vně od
cévních svazků se zakládá kruhovitá
meristematická zóna produkující
dostředivě cévní svazky a mezisvazkový
parenchym a odstředivě v malém
množství i nové vrstvy kůry.
VNĚJŠÍ STAVBA STONKU
•
Články
–
•
Stonek tvořen z jednotlivých článků
(internodia), mezi články jsou uzliny
(nody), pozn. u trav jsou označovány
jako kolénka
Pupeny
–
–
–
Úžlabní (axilární) – představují
základy postranních prýtů, jsou často
chráněny šupinami nebo palisty,
některé jsou nahé (většina bylin)
Spící pupeny – podnětem k jejich
vývoji jsou obvykle vnější zásahy, které
zničí vzrostný vrchol, u některých
tropických stromů se z nich vyvíjejí
květy nebo květenství, květy vyrůstají
pak přímo ze stonku (kauliflorie)
Adventivní pupeny (náhradní) –
objevují se na různých částech těla
rostliny (pacibulky na listech u
kyčelnice, přezimovací pupeny vodních
rostlin a některých masožravých rostlin
– hibernakule, turiony jsou
vegetativní klidové pupeny)
Konopice, nodus - uzlina
pacibulky
Kyčelnice cibulkonosná
Pupeny
Větvičky s listovými
jizvami a stopami
(různé tvary listových jizev –
vznikají po opadu listu; listové
stopy – stopy cévních svazků v
listových jizvách)
Terminální pupen
Listová jizva
lenticely
laterální pupen
Listové stopy
laterální pupeny
Jírovec maďal – pupeny vstřícné,
terminální pupen velký, obalné šupiny hnědé,
lepkavé, laterální pupeny menší, výrazné listové jizvy
Lípa srdčitá – pupeny střídavé,
přisedlé, vejčité, obalné šupiny červenohnědé
Terminální pupen
Terminální pupen
laterální pupen
laterální pupeny
Kalina – pupeny střídavé, stopkaté,
Topol bílý – pupeny střídavé,
pupeny kuželovité, špičaté, nahé
přisedlé, špičaté, obalné šupiny žlutozelené
Terminální pupen
laterální pupeny
laterální pupeny
Terminální pupen
Buk lesní – střídavé pupeny, přisedlé,
vřetenovité, ostře
špičaté, červenohnědé obalné šupiny
Terminální pupen
Jasan ztepilý – vstřícné postavení pupenů; pupeny přisedlé,
krátce vejčité, černé, chlupaté obalné šupiny
Terminální pupen
lenticely
lenticely
laterální pupeny
laterální pupeny
Javor klen – vstřícné postavení
pupenů; pupeny přisedlé,
vejčité, zelené obalné šupiny
Dub červený – pupeny vstřícné,
přisedlé, vejčité, zašpičatělé obalné šupiny hnědé
METAMORFÓZY STONKU
•
•
•
•
•
•
U řady rostlin v průběhu vývoje
došlo ke specializaci funkce
stonku nebo převaze určité
z funkcí, tím se změnil tvar,
hovoříme o tzv. metamorfóze
Zásobní funkce: různé typy hlíz,
oddenku, bulvy, dužnaté stonky
Upevňovací a oporná funkce:
úponky, zkrácené větvičky
(brachyblasty)
Ochranná funkce: trny
Stonky umožňující vegetativní
rozmnožování: šlahouny, hlízy,
oddenky
Asimilační stonky: listovitě
rozšířené (fylokladia)
Blahovičník, borka
Brachyblasty
brachyblast
Modřín opadavý
Trny (kolce)
Slivoň trnka
kolce
Hlízy
Kedlub – stonková hlíza
Lilek brambor - oddenková hlíza
Hypokotylová hlíza – ředkvička
Hypokotylová hlíza – dymnivka plná
Fylokladia
Listovitě
Listnatec
rozšířený stonek
fylokladia
Asparagus
Šlahouny
Jahodník
Jestřábník chlupáček
Oddenek
Kosatec - oddenek
Zdužnatělý stonek
Sukulenty – dužnatý stonek
Halofilní vegetace
Motar přímořský
Carpobrotus
Slanorožec
Typ
metamorfózy
význam
příklady
Oddenek
Podzemní stonek se
šupinovitými listy, zásobní
funkce, rozmnožování
sasanka, kosatec,
přeslička
Bulva
zásobní
řepa, celer
Pozn.: na stavbě se podílí i kořen
Oddenkové hlízy
Zásobní funkce,
rozmnožování
lilek brambor, slunečnice
topinambur
Stonkové hlízy
Tvořené několika
stonkovými články, jsou
nadzemní, zásobní funkce
kedlub
Bazální stonkové
hlízy
Zásobní funkce,
rozmnožování
šafrán, mečík, ocún,
vstavačovité rostliny
Brachyblasty
Zkrácené větévky, nesou
květy, svazky listů
modřín, borovice
Typ
metamorfózy
příklady
význam
Trny (kolce)
vznik přeměnou brachyblastů,
ochranná funkce
trnka, hloh
Kaudex
zásobní funkce, mezi kořenem
a stonkem, nadzemní nebo
podzemní ztlustlá báze stonku
s nahloučenými uzlinami s
množstvím pupenů
miříkovité, některé bobovité
Fylokládia
zkrácené a zploštělé stonky,
přebírají asimilační funkci,
nahrazují listy
Asparagus, listnatec
Podpučí
stonek u cibule, zkrácením
internodií
cibule
Zdužnatělé stonky
zásobní
kaktusy
Úponky
opora
vinná réva, mučenka
Šlahouny
výběžky stonku umožňující
rozšiřování
jahodník
Konopí – přadná rostlina
Dub korkový – korek
Zázvorník lékařský– oddenek
Lilek brambor – oddenková hlíza
Curová třtina
Bambus
HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM
význam
příklad
Potrava (zelenina)
lilek brambor, brukev, prýty bambusu,
ředkvička
Krmivo pro dobytek (tzv. pícniny)
rostliny z čeledi bobovitých a
lipnicovitých
Koření
oddenek zázvoru, kůra skořicovníku,
kurkuma
Průmyslová surovina
sklerenchymatická vlákna (len,
konopí), celulóza (dřevo), cukr
(cukrová třtina), chinin (chinovník –
kůra), korek (dub korkový), pryskyřice
(borovice), kleje (např. arabská guma)
Léčiva
tužebník, řepík, jablečník
¨Smrk ztepilý – zacelení rány
způsobené vysokou zvěří
Javor – zarostlé lano
Regenerace
Olše
vrba
Zajímavosti - stonek
Trsť rákosovitá (Arundo donax)
Ferula (ločidlo)