Transcript Homochlamydní květy

Morfologie reprodukčních orgánů květ
Ivo Králíček
BOTASKA – botanika s kamerou
CZ.1.07/2.2.00/15.0312
Modul: Morfologie reprodukčních orgánů
Charakteristika květu
Pohlavnost květů
Květní obaly
Květenství
Hospodářský význam květu a květenství
Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/07.0004
CHARAKTERISTIKA KVĚTU
• Jedná se o generativní orgán,
který se podílí na pohlavním
rozmnožování krytosemenných
rostlin
• Tvořen:
– zkrácený stonek (květní lůžko)
– sterilní obalné listy (květní
obaly)
– fertilní listy (tyčinky a pestíky)
•
•
Květy vyrůstají jednotlivě na vrcholu
stonku (terminální květy) nebo tvoří
květenství, obvykle vyrůstají v úžlabí
lupenitých listenů
Pozn. květy jsou různě velké, Rafflesia
arnoldii v průměru 1 m až 3 m,
nejmenší květy má drobnička
bezkořenná (Wolffia arrhiza) o
průměru 0,5 mm
Náprstník červený (Digitalis purpurea), klas
Rafflesia arnoldi, největší květ
CHARAKTERISTIKA KVĚTU
•
řada květů voní, vůni produkují:
–
–
–
•
tyčinky
staminodia (zesterilnělé tyčinky a
korunní lístky)
Pozn. z hlediska chemického se jedná
o terpenoidy (geraniol, citronellol,
limonen, menthol, …)
Podle souměrnosti můžeme rozdělit
květy na:
–
–
–
–
Bisymetrické (např. Brassicaceae),
květem je možné vést pouze dvě roviny
souměrnosti
Polysymetrické (aktinomorfní,
pravidelné), květem je možné vést více
než dvě roviny souměrnosti, např.
prvosenka (Primula), kohoutek
(Lychnis)
Monosymetrické (souměrný,
zygomorfní) má jen jednu rovinu
souměrnosti, např. hluchavkovité
(Lamiaceae), bobovité (Fabaceae)
Asymetrické nemají žádnou rovinu
souměrnosti, např. dosna (Canna)
Pravidelný květ – mandloň nízká (Prunus tenella)
Souměrný květ bobovitých – čilimník (Cytisus
POHLAVNOST KVĚTŮ
•
•
Květ oboupohlavný (monoklinický) –
většina dnešních krytosemenných rostlin
Květ jednopohlavný (diklinický) – mají
pouze tyčinky (květy prašníkové) nebo
pestík(y) (květy pestíkové, samičí)
–
–
•
•
samičí květ
Jestliže jsou samčí i samičí květy na jednom
jedinci – jednodomé rostliny (monoecické)
– kukuřice (Zea), bříza (Betula)
Na jednom jedinci pouze samičí květy a na
druhém pouze samčí – dvoudomé
(dioceické) – topol (Populus), knotovka bílá
(Melandrium album)
Květ sterilní – neobsahují v květu tyčinky
nebo pestík, obvykle bývají na obvodu
specializovaných květenství (jazykovité
květy u slunečnice (Helianthus), kalina
obecná (Viburnum opulus)
Pozn.: u některých rostlin se setkáváme
kromě květů oboupohlavných i skvěty
jednopohlavnými (rostliny
mnohomanželné – polygamní), např.
mateřídouška (Thymus), šalvěj (Salvia)
samčí
květenství,
jehněda
Líska obecná (Corydalis avelana)
USPOŘÁDÁNÍ KVĚTNÍCH OBALŮ
•
•
•
Vývojově původnější rostliny:
květní orgány uspořádány ve
šroubovici (acyklické květy),
např. šácholán (Magnolie)
Spirocyklické květy: vznik
stlačováním šroubovice, mají
některé květní orgány v kruhu,
např. pryskyřník (Ranunculus)
Cyklické květy: mají všechny
květní orgány v kruzích, např.
hluchavkovité (Lamiaceae),
liliovité (Liliaceae)
–
–
–
Pentacyklické (nejčastěji) – pět
kruhů, lilie (Lilium), silenka
(Silene)
Tetracyklické – prvosenka
(Primula), hluchavka (Lamium)
Hexacyklické – vzácně,
mandloň (Amygdalus)
Rozebraný
cyklický
květ,
liliovité
(Liliaceae)
Řez
acyklickým
květem,
šácholán
(Magnolie)
KVĚTNÍ OBALY
•
•
Homochlamydní květy: listy nejsou
rozlišené na kalich a korunu, tvarem,
velikostí a barvou stejné, označujeme
je jako okvětní lístky (perigon)
Heterochlamydní květny
(různoobalné): mají květní obaly
rozlišené na
–
–
–
•
Kališní lístky – obvykle zelené, vnější,
tvoří tzv. kalich (calyx)
Korunní lístky – obvykle barevné,
vnitřní, tvoří tzv. korunu (corolla)
Pozn.: někdy dochází k zakrnění
některých květní obalů vznikají květy
asepální (bez kalicha, např. miříkovité
(Apiaceae)) nebo apetální (bez koruny,
např. kontryhel (Alchemilla))
Achlamydní (bezobalné) květy, též
označení květy nahé, redukce
květních obalů, většinou opylovány
větrem (anemogamie)
Homochlamydní
květy kosatce
(Iris), žluté
okvětní lístky
Heterochlamydní
květ kakostu
(Geranium),
Korunní lístky
Kališní lístky
KVĚTNÍ OBALY
Okvětí (perigonium, perigon)
•
Není rozlišen na kalich a korunu, existují dva
typy:
–
–
•
Okvětní plátky vyrůstají:
–
–
•
Barevné relativně velké okvětí, květy
opylovány živočichy
Barevně nenápadné okvětí, opylovány
větrem: bika (Luzula) jitrocel kopinatý
(Plantago lanceolata)
Ve šroubovici, neustálený počet všechny
přibližně stejně velké (homotepální perigon),
u původnějších krytosemenných rostlin
šácholán (Magnolia), sasanka (Anemone),
blatouch (Caltha)
U jednoděložných často ve dvou kruzích
(Lilium), jejich počet je stálý a nízký, u
některých se liší lístky vnějšího a vnitřního
kruhu (heterotepální perigon), sněženka
(Galanthus), vraní oko (Paris)
Homochlamydní
květy sněženky
(Galanthus), dva
kruhy okvětních
lístků,
heterochlamydní
perigon
Okvětní plátky mohou být:
–
Srostlé (sytepální) – konvalinka (Convallaria),
ocún jesenní (Colchicum autumnale)
Homochlamydní
květy sasanka
(Anemone),
homopetální
perigon
KVĚTNÍ OBALY
Kalich (calyx)
•
Vnější část rozlišeného periantu
•
Obvykle drobné a zelené listy (mohou být kožovité,
vně chlupaté)
•
Pozn.: někdy mohou být barevné a větší, přebírají
funkci místo drobných korunních lístků, např. talovín
(Eranthis), čemeřice (Helleborus), nebo jsou
náhradou za chybějící korunní lístky jako u lýkovce
(Daphne)
•
Kalíšní lístky mohou být:
–
–
–
–
•
•
•
Srostlé (kalich synsepální) – u odvozenějších skupin,
kalich je pak rozlišen na kališní trubku a kališní cípy
Volné, nesrostlé (kalich chorisepální) – u původnějších
skupin
Prchavý (pomíjivý) – opadává bezprostředně po
rozvinutí koruny, mákovité (Papaveraceae)
Vytrvalé – zůstávají i za plodu, hluchavkovité
(Lamiaceae)
Pozn.: u mochyně židovské třešně (Physalis
alkekengi) se za plodu kalich zvětšuje a mění barvu
Pozn.: u hvězdnicovitých (Asteraceae) se kalich po
odkvětu mění v chmýr (pappus)
Pozn.: z hlediska vývoje kališní lístky se
diferencovaly nejspíš z listenů
Pomíjivý
kalich,
mák
(Papver)
Kalich
změněný po
odkvětu
v chmýr
Prchavý kalich –
mák sp. (Papaver sp.)
Trvalý kalich –
jabloň sp. (Malus sp.)
Nálevkovitý kalich –
hluchavka bílá (Lamium album)
KVĚTNÍ OBALY
Koruna (corolla)
•
vnitřní část rozlišeného periantu
•
Oproti kališním lístkům bývají větší a jiného zbarvení než
zelené (u entomogamních rostlin slouží k lákání opylovačů)
•
Zbarvení je různé, dáno barvivy v buněčné šťávě (flavonolové
glykosidy - žluté zbarvení u prvosenek, divizen a anthokyany brutnákovité) nebo plastidech (chlorofyl, karotenoidy –
karoten, xantofyl, blatouch, pryskyřník, mochna, …), bílé
korunní lístky jsou bez barviva
•
Některé koruny jsou vícebarevné, barvené skvrny na listech
mohou signalizovat cestu hmyzím opylovačům (třemdava bílá,
netykavka velkokvětá)
•
Vývoje původnější je koruna choripetální (nesrostlé korunní
lístky) x koruna sympetální (srostlé)
–
–
–
–
–
–
•
Sympetální koruna je tvořena: korunní trubkou a korunním
lemem, rozlišujeme různé tvary koruny (baňkovitá –
vřesovec, nálevkovitá – durman, šklebivá – hledík,
zvonkovitá – zvonek
U některých choripetálních je dolní část označována jako
nehet (výrazně úzká část), horní je široká – čepel (kohoutek
luční – Lychnis flos-cuculi)
Koruna bobovitých rostlin je tvořena horní pavézou, dvěma
postranními křídly, člunkem (srůstem ze dvou lístků)
Koruna hluchavkovitých je typický horní pysk srostlý ze dvou
lístků a dolní pysk (3)
U některých choripetálních vytvořena tzv. ostruha – dutý
orgán, v něm často nektária (dymnivka, violka)
Prchavá koruna – záhy opadává, u vinné révy ještě před
opylením
Sympetální koruna
hluchavka (Lamium)
Korunní lístky se vyvinuly jednak z listenů a jednak z andrecea
(petalizace andrecea)
Choripetální koruna
hvozdík (Dianthus)
Nálevkovitá koruna –
mléč kanárský(Sonchus canariensis)
zvonkovitá koruna – zvonek
broskvolistý (Campanula persicifolia)
Řepicovitá koruna –
olověnec ouškatý (Plumbago auriculata)
jazykovité květy – kozí brada pochybná
(Tragopogon dubius)
NEKTARIUM (NECTARIUM)
•
•
•
•
Vylučují v době květu nektar
Hlavní složkou nektaru jsou glukóza a fruktóza, dále
jsou obsaženy: aminokyseliny, bílkoviny, vitamíny
Jsou vytvořena v květních orgánech rostlin
opylovaných živočichy
Z histologického pohledu existují tři typy nektárií:
–
–
–
•
Mezofylární – tvořena žlaznatými buňkami mezofylu
květního lůžka (rybíz)
Epiteliální – žláznaté pletivo tvořené palisádovými
pokožkovými buňkami (brukvovité)
Trichomová – tvořeny vícebuněčnými trichomy
(slézotvaré)
Podle místa výskytu:
–
–
•
medník
Stonkového původu: podsemeníkové žláznaté valy,
obklopují bázi semeníku (hluchavkovité, brutnákovité,
bobovité)
Listového původu: nadsemeníkové žlaznaté valy na
rozšířené bázi čnělky u pestíku (miříkovité, zvonkovité),
nektária na svrchní straně kališních lístků u slézovitých,
u violek v ostruze korunního lístku, nektária na
rudimentech generativních orgánů (na staminodiích u
koniklece, na pistillodiích u jarmanky,
U některých rostlin mimokvětní nektária: řapík listu
mučenky, palisty některých bobovitých, na rozhraní
řapíku a čepele u třešně
Květy oměje (Aconitum), kalich je
korunovitě zbarvený, lístky koruny
jsou přeměněné v medníky jsou
ukryty v přilbovitě vyklenutém
horním kališním lístku
Ibišek (Hibiscus)
koruna
prašníky
semeník
kalich
ANDRECEUM (ANDROECEUM)
•
•
•
•
Soubor tyčinek v jednom květu
Tyčinky jsou odvozovány od mikrosporofylů
předků semenných rostlin, u nejstarších
krytosemenných rostlin měly podobu
třístopových listů (některé druhy rodu
Magnolie mají široké tyčinky nerozlišené
na nitku a prašník), ve vývoji došlo k redukci
jalových částí – vznik nitky, spojením dvou
prašných váčků vznikl čtyřpouzdrý prašník
Znak primitivnějších krytosemenných rostlin:
neustálený vyšší počet tyčinek
uspořádaných ve šroubovici (polymerické a
acyklické andreceum), např. magnólie
Odvozenější skupiny dva nebo jeden kruh
tyčinek, počet tyčinek je stálý
–
–
–
diplostemonické andreceum – dva kruhy
tyčinek, lilie
haplostemonické andreceum – jeden kruh
tyčinek, prvosenka
obdiplostemonické andreceum – dva kruhy
tyčinek, tyčinky vnějšího kruhu před korunními
lístky a nikoli v mezerách mezi nimi, tyčinky
vnitřního kruhu mezi tyčinkami vnějšího kruhu
(hvozdíkovité)
Vývoj tyčinek od původních
typů k specializovaným typům
tyčinek dnešních
krytosemenných rostlin.
Původní tyčinka byla plochý,
trojžilný mikrosporofyl se dvěma
mikrosynangii uprostřed
na adaxiální straně (Degeneria).
ANDRECEUM (ANDROECEUM)
•
Tvořena nitkou (filamentum) a prašníkem (anthera)
–
•
Prašník tvoří dva prašné váčky spojené spojidlem (konektiv),
každý prašný váček tvořen dvěma prašnými pouzdry
Různé změny v andreceu:
–
–
–
–
–
Dosna indická – z kruhu šesti tyčinek pouze jedna fertilní s
jedním prašným váčkem, druhý prašný váček má petaloidní
charakter, čtyři tyčinky v korunovitá staminodia, jedna tyčinka
vymizela
Trubačovité (Bignoniaceae): z pěti tyčinek pouze 2 fertilní, 3
zesterilněly
Hluchavkovité (Lamiaceae): 4 fertilní tyčinky, pátá vymizela,
dvě tyčinky delší nitky (tzv. dvoumocné)
Brukvovité (Brasicaceae): 4 tyčinky vnitřního kruhu delší nitky
než 2 tyčinky vnějšího kruhu (čtyřmocné)
U některých rostlin tyčinky srůstají na bázi nebo po celé
délce ve svazečky nebo-li bratrstva (adelfie)
•
•
•
–
–
–
–
–
–
Dvoubratré tyčinky: některé bobovité (Fabaceae), devět
tyčinek srostlých v jedno bratrstvo a jednu tyčinku volnou
Jednobratré tyčinky: slézovité (Malvaceae) mají všechny
tyčinky srostlé v jedno bratrstvo
Trojbratré tyčinky: třezalky (Hypericum) mají srostlé
tyčinky do tří svazečků
U odvozenějších skupin dochází ke srůstání tyčinek s
květními obaly: korunní trubka a tyčinky (hluchavkovité a
brutnákovité)
Gynostegium – srůstem andrecea a gynecea u
klejichovitých (Asclepiadaceae)
Gynostemium – srůst andrecea s čnělkou a bliznou
(vstavačovité - Orchideaceae)
Hvězdnicovité – nitky tyčinek navzájem nesrostlé, prašníky
všech pěti tyčinek jsou spojené v trubičku
Synandria – srůstem prašníků (tykvovité – Cucrubitaceae)
Staminodia (patyčinky) – tyčinky potlačené ve vývoji nebo
sterilní, někdy vylučují nektar (upolín, koniklec)
Řez prašníkem.
konektiv (spojidlo)
prašné pouzdro
(loculamentum
mikrosporangium)
Řez prašným pouzdrem.
exothecium (epidermis)
endothecium - vrstva
tvořená radiálně
protaženými, v době zralosti
prašníku odumřelými
silnostěnnými buňkami,
které se při vysýchání
zkracují a dochází tak
k praskání prašných
pouzder, tzv. dehiscenci
tapetum (výstelka prašných
pouzder) - poskytuje
nutriční a stavební látky
pylu, syntetizuje prekurzory
exiny, sporopoleniny, pylový
tmel a dále produkuje
kalázu, tj. enzym, uvolňující
mikrospory z tetrád
pylová zrna (mikrospory)
exothecium
(epidermis)
endothecium
tapetum
pylová zrna
v prašném
pouzdře
cévní svazek
konektiv
Pylové
zrno
Otevírající se prašný
váček tabáku virginského
(Nicotiana tabacum).
Řez prašníkem tulipánu (Tulipa).
Prašník jílku vytrvalého (Lolium perenne).
Prašné váčky se otevírají podélnou skulinou. Prašník je
upevněn k nitce kloubem - vrtivý (verzatilní) prašník
charakteristický pro lipnicovité.
Bobovité (Fabaceae), dvoubratré tyčinky
Náprstník (Digitalis),
dvoumocné tyčinky
Třezalka (Hypericum), trojbratré tyčinky
Hluchavkovité (Lamiaceae),
dvoumocné tyčinky
PYLOVÉ ZRNO
•
•
•
•
•
•
Mirkosporogeneze – proces při kterém vznikají ze sporogenních
buněk mikrospory
Mikrospory postupně dozrávají v pylová zrna, která jsou
dvoubuněčná nebo trojbuněčná
Velikost pylového zrna (granum pollinarium) je do 2-240
mikrometru (primitivnější čeledi mají větší zrna)
Tvar pylových zrn je nejčastěji kulovitý nebo elipsoidní
Pylová zrna obsahují bílkoviny, glycidy, lipidy, enzymy, vitamíny,
pigmenty a růstové látky
Obal (sporoderma) je tvořena z intiny a exiny
–
–
Příklady typů pylových zrn
s různě utvářenými aperturami
(ztenčeniny v exině jimiž klíčí pylová
láčka) :
Intina na tenká a jemná souvislá vrstva
Exina je silná, tvořená celulózními a pektinovými látkami,
•
•
•
•
•
obsahuje sporopoleniny (pevné uhlovodíky
nerozpustné v kyselinách a louzích),
•
povrch exiny (zejména u hmyzosnubných) je
skulpturovaný – drsný, zrnatý, různé výrůstky –
hrbolky, paličky, sloupky, rýhy. Na povrchu olejovitá
lepkavá hmota (lákání opylovačů).
•
U větrosprašných rostlin vnější vrstva exiny má
skulpturu značně redukovanou, nepatrné zbytky
lepkavé hmoty, proto pylová zrna nedrží pohromadě.
•
V exině jsou ztenčeniny pro vyklíčení pylové láčky,
tzv. klíční póry neboli apertury
Tvar a velikost pylových zrn, charakter exiny a tvar a umístění
apertur jsou charakteristické pro určité skupiny rostlin, díky exině pyl
v anaerobním prostředí snadno fosilizuje, takže je možné díky
analýzám pylu z geologických vrstev získat představu o květeně,
tímto se zabývá palynologie
Dvoubuněčné pylové zrno je tvořeno větší vegetativní (nebo-li
láčkovou buňkou – vytváří láčku) a menší generativní buňkou
Trojbuněčné pylové zrno, kromě vegetativní buňky obsahuje dvě
samčí gamety (spermatické buňky – vznikají z generativní buňky)
úlohou vegetativní buňky je metabolicky zabezpečit růst a vývoj
pylového zrna, generativní zajišťuje přenos genetické informace
1
2
3
4
1 - trizonoporátní (bříza)
2 - pentazonoporátní (olše)
3 - trizonokolpátní (javor)
4 - polypantoporátní (merlík)
5 - hexapantokolpátní
(kuřinka)
5
Fenestrátní
pylová zrna
lociky
kompasové
(Lactuca
serriola).
Pentazonokolpátní pylové zrno
olše zelené (Alnus viridis).
Kolpátní
pylové zrno
s povrchem
retikulátním
brukve řepky
olejky
(Brassica
oleracea).
GYNECEUM (GYNAECEUM)
•
Soubor plodolistů v jednom květu
–
–
•
•
Plodolisty jsou orgány listového původu,
vyvinuly se z megasporofylů (plochých listů
nesoucích výtrusnice) nahosemenných
rostlin, postupně došlo ke srůstání
plodolistů, u některých rostlin je patrné
neúplné srůstání okrajů plodolistu (pivoňka)
Pestík je tvořen:
–
–
–
•
Větší počet jednoplodolistových pestíků
(pryskyřník (Ranunculus))
jeden pestík srostlý z několika plodolistů
(silenka (Silene), mák (Papaver))
Semeník – v něm vyrůstají na placentě
vajíčka
Čnělka – u některých rostlin není vyvinuta
(šácholanovité r., větrosprašné r.)
Blizna – na ní se přichycují a klíčí pylová zrna
Typy semeníku:
–
–
–
Svrchní – pestík vyrůstá na vrcholu květního
lůžka, ale i v případě, že semeník je ponořen
do miskovitého útvaru (češule = pohárkovitý
útvar, vzniklý z květního lůžka, na stavbě se
mohou podílet i spodní části tyčinek a lístky),
ale nesmí stěny semeníku s češulí srůstat
Spodní – srůstá češule se stěnou semeníku
Polospodní – srůstá pouze dolní část
Evoluce pestíku od primitivního
konduplikátního (= podélně složeného) typu po
specializovaný typ
blizna
čnělka
semeník
Péřitá blizna pšenice obecné
(Triticum aestivum).
Papily
na
blizně
tulipánu
zahradního (Tulipa gesneriana).
GYNECEUM (GYNAECEUM)
Jsou rozlišovány dva základní typy gynecea:
•
Apokarpní gyneceum je nejpůvodnější typ
gynecea, tvořen větším počtem jednoplodolistových
pestíků v květu (šácholán, pryskyřníkovité r.),
nejprimitivnější krytosemenné rostliny mají
polymerické apokarpní gyneceum (mnohočetné), v
procesu evoluce se postupně počet plodolistů
zmenšuje k monomerickému apokarpnímu gyneceu
(stračka, samorostlík – jeden jednoplodolistový
pestík)
•
Cenokarpní gyneceum tvořené jediným pestíkem
srostlým z více plodolistů, vyvinulo se z
apokarpního gynecea (náznak srůstání plodolistů u
černuchy – Nigella), existují tři typy:
–
–
–
synkarpické
gyneceum
parakarpické
gyneceum
Synkarpní gyneceum: jediný víceplodolistový pestík,
počet přehrádek semeníku = počtu plodolistů, lilie
(Lilium), černucha přechodným typem
Parakarpní gyneceum: vyvinulo se ze synkarpního
částečným nebo úplným odbouráním přehrádek,
nejrozšířenější typ gynecea, mákovité (Papaveraceae),
brukvovité (Brassicaceae), voďankovité
(Hydrocharitaceae)
Lyzikarpní gyneceum: přehrádky mezi jednotlivými
pouzdry se rozpouštěly, zachovány jen okraje
plodolistů uprostřed semeníku, které utvořily tzv.
střední sloupek, u některých rostlin tento střední
sloupek neprochází celým semeníkem, ale je jen na
bázi
apokarpické
gyneceum
lyzikarpické
gyneceum
Typy gyneceí, placentace.
synkarpické gyneceum s
axilární placentací
parakarpické gyneceum
s parietální placentací
apokarpická gynecea s laminální a
marginální axilární placentací
Podélný řez
lyzikarpickým
gynecem
s centrální
a bazální
placentací.
lyzikarpické gyneceum
s centrální placentací
cenokarpická gynecea
Typy gyneceí a placentací.
Řez synkarpickým gyneceem s axilární (=
nákoutní) placentací (po oplození
bobule) klikvy žoraviny (Oxycoccus
palustris).
Apokarpické gyneceum (souplodí
nažek) sasanky potoční (Anemone
rivularis).
Trimerické parakarpické gyneceum s
parietální placentací (plod tobolka)
violky lesní (Viola reichenbachiana).
Synkarpické trimerické gyneceum s
axilární (= nákoutní) placentací ladoňky
sibiřské (Scilla siberica). Po oplození
vzniká lokulicidní tobolka.
Pentamerické lyzikarpické
gyneceum s centrální bazální
placentací (po oplození tobolka)
prvosenky (Primula sp.).
Řez semeníkem tulipánu zahradního (Tulipa gesneriana).
Trimerické synkarpické gyneceum (srostlé bočnímí přepážkami tří plodolistů) s axilární (nákoutní)
placentací, měnící se po oplození v trojpouzdrou tobolku.
komisura (místo
srůstu plodolistů)
dorzální sutura
cévní svazek
(celkem 6)
placenta
ventrální sutura
(šev, v němž
srůstají okraje
plodolistu)
komisura
GYNECEUM (GYNAECEUM)
Placenta je pletivo, z něhož vyrůstají vajíčka, placentace je
umístění placenty v semeníku, vývoj gynecea souvisí
s vývojem placentace:
•
Laminální placentace: původní typ placentace
krytosemenných, vajíčka vyrůstají na vnitřní stěně plodolistu
(na celé ploše čepele nebo jen mezi střední a postranními
žilkami), leknínovité, šmelovité rostliny
•
Marginální placentace: vajíčka vyrůstají v blízkosti okrajů
plodolistů, nikoli přímo na jejich okraji, typická pro rostliny
s cenokarpním gyneceem, ale i u některých s apokarpním
gyneceem
–
–
–
–
–
Placentace suturální – vajíčka vyrůstají v blízkosti břišního
švu, pryskyřník (Ranunculus), růžovité (Rosaceae)
Placentace nákoutní (středoúhlá, axillární), pro rostliny se
synkarpním gyneceem, placenta vyrůstá v každém pouzdře
semeníku při obou okrajích ventrálního švu, krtičníkovité
(Scrophulariaceae), lilkovité (Solanaceae), liliovité (Liliaceae)
Placentace nástěnná (parietální), pro rostliny s
parakarpním gyneceem, vajíčka vyrůstají při okrajích
srostlých plodolistů na vnitřní straně jednopouzdrého
semeníku – violka (Viola), někdy dochází k vrůstání placenty
do dutiny semeníku, která v něm vytváří často neúplné
druhotné přehrádky (mák – Papaver, brukvovité –
Brassicaceae)
Středová placentace (centrální) – lyzikarpní gyneceem,
nákoutní placentace se mění ve středovou, koukol
(Agrostemma), u některých rostlin dochází k tomu, že
sloupek s placentou je značně zkrácený a jen na bázi
semeníku – takovou placentaci označujeme jako bazální
(prvosenkovité – Primulaceae)
Existuje řada rostlin, které mají přechodné typy gynecea,
tomu odpovídají i přechodné typy placentace
Řez dimerickým (bikarpelovým) synkarpickým
gyneceem (po oplození bobule) s axilární
placentací (placenta tvořená zbujelým pletivem)
lilku bramboru (Solanum tuberosum).
KVĚTENSTVÍ (INFLORESCENTIA)
•
•
Soubor květů uspořádaných podle určitých
zákonitostí na jednom stonku (ten
označujeme jako vřeteno), listy v květenství
označujeme jako listeny
Květenství dělíme
–
–
Jednoduchá – vyrůstají z úžlabí listenů
květní stopky nesoucí květy
Složená – vyrůstají na vřetenu květenství z
úžlabí listenů dílčí květenství
•
•
–
–
Homotaktická – dílčí květenství stejného typu
Heterotaktická – hlavní a vedlejší květenství
různého typu
Hroznovitá (racemózní, monopodiální) –
souvislý hlavní stonek, boční větve jej
nepřerůstají, vzrostný vrchol je nejvýše,
rozkvétají akropetálně (odzdola nahoru) nebo
centriopetálně (od obvodu do středu)
Vrcholičnatá (cymózní, sympodiální): mají
hlavní vřeteno výrazně zkráceno, postranní
stonky přerůstají hlavní, květy rozkvétají
shora dolů nebo od středu k obvodu,
základním typem je mnohoramenný vrcholík
•
•
Dicházium (dvouramenný vrcholík) – pod
terminálním květem vyrůstají dvě postranní
větve
Monochazium (jednoramenný vrcholík) – pod
terminálním květem vyrůstá pouze jedna
postranní větev
Heterotaktické složené květenství
hrozen z vijanů –
jírovec maďal (Aesculus
hippocastanum)
Homotaktické složené
květenství hrozen z hroznů –
šeřík obecný (Syringa
vulgaris)
HROZNOVITÁ KVĚTENSTVÍ
•
•
•
•
•
Hrozen (racemus) – základní
hroznovité květenství, nevětvené
vřeteno, květy mají stejně dlouhé
stopky, např. řada rostlin z čeledi
bobovité (Fabaceae), brukvovité
(Brasicaceae)
Klas (spica) – květy přisedlé
k vřetenu, zkrácení postranních
stonků, jitrocel větší (Plantago major),
vstavač (Orchis)
klásek – redukovaný klas – u
lipnicovitých (trávy)
Jehněda – klas s chabým vřetenem,
převislá květenství s přisedlými květy,
opadávající vcelku, např. vrba (Salix),
topol (Populus)
Palice (spadix) – zdužnatělé vřeteno,
často velký počet drobných květů,
např.kukuřice (Zea), áron (Arum)
(listen= toulec)
Lnice květel (Linea vulgaris), hrozen
Hrozen
modřenec (Muscari), hrozen
Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum)
Klas
jitrocel (Plantago), klas
vstavač (Orchis), klas
Jehněda
Habr obecný (Carpinus betulus), jehněda
Bříza bělokorá (Betula pendula), jehněda
Palice
Árón (Arum), palice, listen (toulec)
Spathiphyllum, palice, bílý toulec
HROZNOVITÁ KVĚTENSTVÍ
•
•
•
•
chocholík – květy v jedné rovině, hlavní stonek
zkrácen, postranní, čím níže, tím delší – jabloň,
hrušeň
Okolík (umbrella) – vyrůstají květní stopky
z jednoho místa – stejně dlouhé, odvozené
od hroznu zkrácením vřetene květenství,
např. prvosenka (Primula), listeny – obaly
hlávka (strboul, capitulum) – zkrácené vřeteno,
přisedlé květy na zkrácené stopky, rozestavěné
na všechny strany, rozšířený hlavní stonek,
např. jetel (Trifolium)
úbor – květy přisedají na rozšířené lůžko, zákrov
z listenů na spodní straně, typické pro
hvězdnicovité rostliny, vytvářejí tzv. biologický
květ
–
–
–
–
chocholík – javor mléč
(Acer platanoides)
Některé rostliny mají zveličelé zákrovní listeny
(slunečnice), háčkovitě osténkaté (lopuch), třásnité
(chrpa)
U některých hvězdnicovitých vyrůstají drobné listence
tzv. plevky na svrchní straně lůžka (heřmánek pravý
nemá listence x rmen)
V květenství se vyskytují květy jazykovité (jazykovitá
koruna) a trubkovité, jazykovité tvoří tzv. paprsek,
trubkovité tzv. terč
některé rostliny mají oba druhy květu (kopretina,
slunečnice), nebo jen květy jazykovité (Cichoriaceae,
čekanka) či trubkovité (vratič)
okolík –
akantopanax rozepjatý
(Eleutherococcus divaricatus)
Pelargonium, okolík
Jetel plazivý (Trifolium repens), hlávka
jabloň (Malus), chocholík
Úbor
Listeny
tvořící
zákrov
Jazykovité
květy
Slunečnice roční (Helianthus annuus), úbor
Trubkovité
květy
ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ
•
•
•
•
Všechny složená květenství mají
monopodiální charakter (rozkvétají od báze
k jeho vrcholu, od obvodu ke středu)
Složený hrozen (racemus compositus) je
polytelní (otevřené květenství, z vřetene
vyrůstají hrozny (dibotryum)
např. komonice lékařská (Melilotus
officinalis) nebo složené hrozny
(tribotryum)
Složený klas (spica composita) – typické
pro některé Poaceae, květy vyrůstají v těsné
blízkosti, klásky jsou přitisklé k vřetenu
hlavního stonku (jílek vytrvalý – Lolium
perenne)
Klásek (spicula) – značně redukované
květenství trav, vícekvětý až jednokvětý
klas, podepřený dvěma až jedním listenem
(plevy), jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí
listence (plucha), součástí květu pluška
(redukované okvětní lístky) a plenky (lístky
vnitřního kruhu okvětí), v době zralosti
generativních orgánů dojde ke zduření
plenky a tím k vyklonění tyčinek a blizen
z květu
Vrtivé
prašníky
tyčinek
Péřitá
blizna
pestíku
Jílek vytrvalý (Lolium perenne), klasky
ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ
•
•
Složený okolík (umbella composita) – složen
z okolíčků, soubor listenců tvoří obaly, u okolíčků
jsou vytvořeny obalíčky (listeny), typické květenství
pro Apiaceae, některé rostliny listeny nemají
(bedrník – Pimpinella), některé ho mají zveličelý
(jarmanka – Astrantia), obalíčky chybí u bršlice kozí
nohy (Aegopodium podagraria)
Lata (panicula), bohatě hroznovitě větvené
monotelní květenství s terminálním květem, směr
k vrcholu se počet květů na postranních větvích laty
zmenšuje, jednokvěté postranní větve laty
v blízkosti terminálního květu ozn. monády,
dvoukvětá diády, trojkvěté triády, mnohokvěté
pleionády, postavení postranních větví je ve
střídavém nebo vstřícném postavení
–
–
–
–
–
Botryoid – květenství redukované, vřeteno květenství
s terminálním květem a květenství na zkrácených
postranních větvích (hroznovec velkokvětý)
Uzavřený klas (stachyoid) – zkrácení květních
stopek, květy jsou přisedlé
Sciadioid (uzavřený okolík) – tzv. chocholík,
postranní větve vyrůstají téměř z jednoho místa, hrušeň
(Pyrus), jabloň (Malus)
Corymbus (chocholičnatá lata) – „deštníkovité
květenství“, vzniklo prodlužováním dolních postranních
větví všech řádů, kalina (Viburnum), jeřáb ptačí
(Sorbus aucuparia)
Kružel (anthella) – prodloužené postranní větve
směrem odshora dolů, květenství má trychtýřovité
charakter, tužebník (Filipendula), sítina (Juncus)
Paprska
velkokvětá
(Orlaya
grandiflora),
složený okolík
okolíček
Listeny
(obaly)
okolíky
Mrkev obecná (Daucus carota), složený okolík
sítina (Juncus), kružel
tužebník (Filipendula), kružel
kalina (Viburnum), chocholičnatá lata
ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ
Rostliny, které mají dílčí květenství
vrcholičnatě větvená:
• Thyrsus, bez terminálního květu,
rostliny čeledi Lamiaceae, lichopřeslen
u šalvěje (Salvia), máty (Mentha)
• Thyrsoid, s terminálním květem
na hlavním stonku a na vrcholu
postranních větví, Caryophyllaceae,
vzniká tak dvouramenný vrcholík
(vidlan čili dicházium)
–
–
–
–
Homokladický thyrsoid – všechny
postranní květenství tvořená vidlany,
smolnička (Viscaria)
Glomerulus (klubko) – květy
nahloučené a směřují do stran, merlík
(Chenopodium)
Fasciculus (svazeček), nahloučené,
strboulu podobné terminální květenství,
hvozdík kartouzek (Dianthus
carthusianorum)
Cymoid je uzavřené složené
květenství odvozené od thyrsoidu,
silenka nadmutá (Silene vulgaris)
Silenka (Silene), cymoid
MONOCHAZIUM
•
•
•
•
•
Větvení monochaziální – pod terminálním květem
se vyvine postranní větev, vzniká monochazium
(jednoramenný vrcholík), dceřiný stonek
jednoramenného vrcholíku zatlačuje mateřský
Vijan (cincinnus) – jednoramenný vrcholík,
postranní větve neleží v jedné rovině s mateřským
stonkem, zakládají se střídavě na levé a pravé
straně, pomněnka (Myosotis), rulík (Atropa), někdy
může vzniknout dvojvijan (boragoid), dvojvijany s
nahloučenými květy napodobující přeslen květů
označujeme jako lichopřeslen, charakteristické pro
Lamiaceae
Šroubel (bostryx) – jednoramenný vrcholík,
postranní větve neleží v jedné rovině s mateřským
stonkem, všechny květy odchýleny na jednu stranu
(denivka), dvojšroubel (třezalka tečkovaná –
Hypericum perforatum)
Vějířek (rhipidium) všechny postranní větve v
jedné rovině s mateřským stonkem, zakládají se
střídavě vlevo a vpravo, kosatec (Iris)
Srpek (drepanium) jednoramenný vrcholík,
postranní větve leží v jedné rovině s mateřským
stonkem, v mládí srpovitě stočené vřeteno, mečík
(Gladiolus)
pomněnka
(Myosotis),
vijan
mečík (Gladiolus), srpek
Lichopřeslen
zběhovec (Ajuga)
pitulník (Galeobdolon)
Karbinec evropský
(Lycopus europaeus)
Černohlávek obecný
(Prunella vulgaris)
HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM
význam
příklad
Potrava
květák
Koření
šafrán (Croccus sativus),
hřebíčkovec kořenný (Syzigium
aromaticum), kaparovník trnitý
(Capparis spinosa)
Léčiva
heřmánek (Matricaria), lípa (Tilia)
Průmysl (kosmetický)
violka (Viola), růže (Rosa), šeřík
(Syringa)
Zelenina
Květák (Brassica oleracea convar.
botrytis), zdužnatělé květenství
Koření
hřebíčkovec kořenný (Syzigium
aromaticum), poupata
kaparovník trnitý (Capparis spinosa),
koření