Transcript Dechové dřevěné nástroje.pps

Dechové dřevěné
nástroje
Jelínková, Poláková,
Sobolová a Suchumelová
 Dřevěný dechový nástroj je hudební nástroj,
jehož tón vzniká nárazem vzduchu na hranu
otvoru nebo rozkmitáním plátku, a u něhož je
výška tónu určována rezonanční frekvencí
vzduchového sloupce. Jak již název napovídá,
tyto nástroje byly původně vyrobeny ze dřeva,
avšak některé moderní dřevěné nástroje jako
např. saxofon a příčná flétna, jsou vyrobeny z
jiných materiálů.
Patří sem:
 zobcová flétna (sopraninová, sopránová,
altová, basová, tenorová)
 příčná flétna, pikola
 klarinet, basklarinet
 hoboj, anglický roh
 fagot, kontrafagot
 saxofony: sopránsaxofon, altsaxofon,
tenorsaxofon, barytonsaxofon
 historické nebo lidové nástroje: basetový roh,
šalmaj a další
ZOBCOVÉ FLÉTNY
 Zobcová flétna patří do velké skupiny
dřevěných dechových nástrojů, jež
charakterizujeme takto: "Jedná se o
nástroje, u kterých hráč rozechvívá
zvukový sloupec dechem bez pomoci
nátrubku. Na skutečném materiálu, ze
kterého je nástroj vyroben, nezáleží." Do této skupiny patří tedy i flétny
vyrobené z plastových hmot.
 Charakteristickou vlastností těchto nástrojů je
to, že užívají principu zkracování ozvučné
trubice a tím i vzduchového sloupce.
Trubice, která splňuje určité vlastnosti, vydává
vždy tón určité a neměnné výšky. Výška
základního tónu zobcové flétny je tedy závislá
na její délce.
 Zkracováním flétny stoupá zákonitě výška
základního tónu, pokud zkrátíme flétnu o
polovinu její délky, obdržíme její základní tón
o oktávu výše. Tím pádem si můžete
povšimnout, že sopránová zob.fl. je o polovinu
kratší než flétna tenorová. Základním tónem
tenorové flétny je c1 u sopránové je to c2.
Nejznámější druhy fléten
 Sopraninová flétna je z celé flétnové rodiny
nejpoužívanější ve vysokém ladění. Její délka je
22 cm. Díky tomu vzniká v korpusu flétny vysoká
frekvence vzduchového válce, která určuje rozsah
flétny od f2 až g4.
 Většinou je tato flétna
dvoudílná (hlavice a tělo). V
období baroka byla také
často využívána jako sólový
nástroj (Vivaldiho koncerty) či
jako flétna orchestrální.
 Sopránová flétna je dnes nejčastěji
využívanou flétnou. Hodí se totiž pro přípravu
nováčků pro hru na jiný nástroj. Slouží však
také jako plnohodnotný nástroj např. ve
flétnovém kvartetu nebo souboru či jako sólová
flétna ve středověké nebo soudobé hudbě. Její
délka je 33cm a šířka u většího hrdla je asi
7cm. Většinou je tato flétna třídílná (hlavice,
tělo a patka). Její rozšíření má na svědomí i její
cenová dostupnost.
 Altová flétna je asi flétnou nejznámější. Svého
vrcholu dosáhla v baroku, kdy byla nejvíce
využívána jako sólový nástroj. A to především
díky svému sladkému a medovému hlasu.
Jsou pro ni napsány nádherné barokní skladby
od věhlasných skladatelů jako jsou A.Vivaldi či
J.S.Bach. Její délka je 47cm a šířka u většího
hrdla je asi 10cm. Většinou je tato flétna
třídílná (hlavice, tělo a patka) a někdy je
opatřena klapkou či dvojklapkou pro nejnižší
tóny F a F#.
 Tenorová flétna je o oktávu níž než flétna
sopránová. Velmi často se používá jako druhý
hlas k flétně altové v barokní a renesanční
hudbě, dnes je upřednostňována jako flétna
sólová. Její délka je 65cm a šířka u většího
hrdla je asi 12cm. Většinou je tato flétna
třídílná (hlavice, tělo a patka) a vždy je
opatřena dvojklapkou pro C a C#. Hlavice
může mít také podobu jako má např. basová
flétna, tzv. "knick." Nejvyšší tóny mohou dělat
problémy i pokročilejším žákům.
 Basová flétna je poslední nejčastěji
užívanou flétnou. Flétny s hlubším
laděním se u nás používají velmi
málo, častou příčinou je totiž jejich
vysoká cena (10.000Kč až
20.000Kč). Její délka je zhruba
100cm a více, šířka u většího hrdla
je asi 18cm. Flétna je často třídílná
nebo čtyřdílná (hlavice, 2x tělo a
patka) Pro její značnou velikost je
opatřena klapkami nejen na
posledních dvou tónech ,ale i na
těle. Hlavice je buď tvořena
tzv."knick" nebo má flétna "esíčko"
což je pro hráče mnohem
pohodlnější. Basové flétny
všeobecně mají krásně zvučné
hloubky, avšak těžko znějící výšky.
PŘÍČNÁ FLÉTNA
 Příčná flétna je dechový dřevěný nástroj
(dřevěný z historického hlediska, dnešní
příčné flétny se vyrábějí takřka výhradně z
kovu). Je tradičně zastoupena ve všech
symfonických, dechových i komorních
orchestrech, velké využití má i komorní
hudbě.
Moderní příčná flétna se skládá ze tří částí
 Hlavice je u moderních fléten rovná. V horní třetině
se nachází retný otvor. Mírným povytahováním
hlavice se ladí celá flétna.
 Střední díl: nacházejí se na něm klapky, které
mohou být buď uzavřené nebo otevřené.
 Spodní díl: nejnižší tón flétny může být buď c¹
nebo h, v závislosti na typu spodního dílu.
Typy příčných fléten
 Pikola: laděná in C (výjimečně také in Des)
vznikla na konci 18. století. Je dvoudílná a zní
o oktávu výše než příčná flétna.
 Altová flétna: laděná in G, zní o kvartu níže
než příčná flétna
 Basová flétna: laděná in C, zní o oktávu níže
než příčná flétna, stejně jako altová flétna se
používá jen velmi málo
Tónový rozsah
PIKOLA
 Pikola je dřevěný dechový nástroj, menší
sopraninová varianta sopránové příčné
flétny. Ve porovnání má poloviční délku a
zní o oktávu výše; dosahuje nejvyšších
tónů ze všech v současnosti používaných
dechových nástrojů. Český název je
odvozen z italského „flauto piccolo“, čili
„malá flétna“.
 Pikola je dvoudílná, na rozdíl od sopránové příčné
flétny, která je složená ze tří dílů. Měří 32 cm.
 Pikoly se vyrábějí buď z kovu, ze dřeva nebo z
umělých materiálů. Dřevěné pikoly mají jemnější
zvuk, snáze splývají s ostatními nástroji, pro lepší
nátisk se ale zase více hodí varianta kovová.
Velice oblíbená je tedy kombinace kovové hlavice
a dřevěného nebo plastového trupu.
KLARINET
 Klarinet je jednoplátkový dřevěný hudební
nástroj.
 Název pochází z italského clarinetto - malá
trubka, neboť jeho zvuk ve vyšších polohách
připomíná zvuk trubky.
 Klarinet má široké využití v sólové i komorní
hudbě, je standardní součástí komorních i
symfonických orchestrů a hraje důležitou roli
v mnoha hudebních žánrech: klasická
hudba, jazz, dechovka, folk a další.
 Klarinety se nejčastěji vyrábějí z ebenového
dřeva, řidčeji i z umělých materiálů.
 Klapky jsou nejčastěji stříbrné barvy a vyrábí
se z niklové mosazi, mosazi, stříbra nebo zlata.
 Celková délka klarinetu činí přibližně 66 cm.
 Nástroj se z důvodů snadnější přepravy dá
rozložit do pěti dílů.
Tónový rozsah
Běžně používané typy
klarinetů:
 B klarinet
je nejrozšířenější a používá se
ve všech stylech, od klasické
hudby po jazz. Zní vždy o tón
níže než v notovém zápise,
například nota C v notovém
zápise zní jako nota B.
 A klarinet
má oproti B klarinetu o něco málo
jemnější zvuk. Používá se hlavně ve
skladbách s více křížky, a kde by hra
na B klarinet by byla technicky
obtížnější.
A klarinet zní o malou tercii níže než
v notovém zápise, například nota C v
notovém zápise zní jako nota A.
 Es klarinet se používá ve
větších orchestrech a
dechovkách a může
dosáhnout vyšších tónů než
tradiční B klarinet. Zní o malou
tercii výše než v notovém
zápise.
Je o něco menší než B
klarinet.
Basklarinet
 Basklarinet in B se používá v
symfonických orchestrech,
klarinetových souborech a
také v jazzu.
Zní o oktávu níže než B
klarinet.
HOBOJ
 Hoboj je dvojplátkový
dechový nástroj laděný in C.
Má široké uplatnění v
klasické hudbě – je součástí
symfonických i komorních
orchestrů a mnoha
dechových komorních
souborů.
 Pokud není v orchestru přítomen klavír
nebo jiný klávesový nástroj, ostatní
nástroje se ladí podle hoboje, protože
jeho ladění je nejstálejší a nejodolnější
vůči výkyvům teploty a vlhkosti vzduchu.
 Hoboj nemá hubičku jako klarinet nebo
saxofon, místo ní má tzv. strojek.
 Na hoboj je obecně složitější vytvořit
kvalitní tón než například na flétnu. V
porovnání s těmito nástroji má hoboj ale
pronikavější zvuk .
ANGLICKÝ ROH
 Anglický roh je dvouplátkový
dřevěný dechový nástroj patřící do
rodiny hobojových nástrojů (jako
její altový zástupce), používá se
zejména v symfonických
orchestrech.
 Anglický roh je delší než hoboj, a
proto zní o kvintu níže. Na rozdíl od
hoboje je zakončen hruškovitým
ozvučníkem, který mu propůjčuje
teplý a jemný zvuk.
FAGOT
 Fagot je dechový dřevěný
hudební nástroj se
strojkem z dvojitého
třtinového plátku. Vznikl v
Itálii v 16. století, jeho
název pochází z italského
fagotto – svazek, otep.
Zpravidla je vyroben z
javorového dřeva.
Stavba fagotu
 Hlavice je nasazená na basové rouře,
která je spolu s křídlem upevněná na
botě; jednotlivé části viz obrázek vpravo
dole. Na částech (a) – (d) se nachází
klapky, které stejně jako u ostatních
dechových nástrojů mění délku
vzduchového sloupce a tím i výšku tónu.
Do křídla je zasazeno eso, které se
vyrábí z různých druhů kovů: nikl, mosaz,
stříbro apod. Mírným povytahováním esa
se fagot dolaďuje.

Nástroj je dlouhý 1,35 m, celková
délka vzduchového sloupce je ale 2,59 m
– vychází ze strojku a pokračuje přes
eso, křídlo, botu, basovou rouru do
hlavice.
Uplatnění
 Fagot má neobyčejné výrazové a
zvukomalebné vlastnosti. V nejnižších
polohách je jeho tón bručivý, hlubokými tóny
skladatelé často vyjadřují tragiku či ponurost.

Fagot má důležitou úlohu v mnoha
dechových komorních dílech, kde je nejčastěji
nejhlubším nástrojem. Objevuje se též ve
smíšených souborech (dechové a smyčcové
nástroje). klasickém komorním orchestru jsou
přítomny dva fagoty, v symfonickém ještě jeden
kontrafagot.
KONTRA FAGOT
 Kontrafagot je dvouplátkový
dechový dřevěný nástroj; má
dvakrát delší trubici než fagot,
proto zní o oktávu níže. V
symfonickém orchestru je
nejnižším dechovým
nástrojem, používá se také ve
větších dechových
orchestrech.
SAXOFON
 Saxofon je dřevěný dechový nástroj
vyráběný převážně z mosazi.
 Používá se především v jazzu (jako
sólový nástroj i jako součást
jazzových komorních souborů či
orchestrů) a v menší míře i v klasické
hudbě.
 K dřevěným nástrojům patří kvůli své
stavbě a způsobu, jakým se na něj
hraje. Již od počátku byly saxofony
vyráběny výhradně z kovu.
STAVBA

Saxofon je stejně jako klarinet jednoplátkový
nástroj. Třtinový plátek se připevňuje na hubičku.
Hubička je nejčastěji buď z kovu nebo plastu.
Kovová hubička má ostřejší tón. Téměř všechny
saxofony jsou vyrobeny z mosazi. Potom se musí
nástroj pokovovat lakem (nebo zlatem či stříbrem),
aby se zabránilo korozi.
TYPY SAXOFONŮ

Adolph Sax, zakladatel saxofonu,
patentoval dvě „rodiny“ saxofonů – „orchestrální“
a „vojenskou“. Každá z nich se skládá ze sedmi
nástrojů: sopraninový, sopránový, altový,
tenorový, barytonový, basový a kontrabasový.
Tenor saxofon
Soprán saxofon
Alt saxofon
Bas saxofon
ŠALMAJ
 Šalmaj je historický, dřevěný
dechový nástroj.
 Je předchůdcem hoboje a
anglického rohu.
 V mnoha zemích přetrval v
rozličných podobách do
současnosti a je hojně využíván
v tradiční lidové hudbě, např.v
Španělsku, či Portugalsku
DIDGERIRIDOO
 Didgeridoo je dechový hudební
nástroj australských domorodců a
patří mezi jedny z nejtypičtějších
symbolů Austrálie.
 Výsledkem je táhlý nepřerušovaný
bručivý tón bohatý na vyšší
harmonické tóny.
 Pomocí vzduchu se dá utvářet až
několik tonů, avšak nějaká
instrumentální hudba toho nikdy
nebude.
PANOVÁ FLÉTNA
 Panova flétna nebo také
syrinx je jeden z nejstarších
nástrojů.
 Skládá se z rákosových,
třtinových, bambusových či
dřevěných píšťalek
sestavených do jedné řady.
 Zvuky z tohoto nástroje se
vyluzují pomocí foukání na
okraje otvorů píšťalek.
 Podle řecké mytologie hrával
na flétnu bůh pastýřů a stád
Pan.