Transcript Teorie regionálního rozvoje

Teorie regionálního rozvoje
Úvod
existuje značné množství teorií regionálního rozvoje
vysvětlujících rozdílný růst v regionech
 odvozují se od ekonomických teorií
 klasifikace mnoha způsoby v závislosti na přijetí
různých kritérií
 tradiční členění na:

◦ teorie regionální rovnováhy (tzv. konvergenční teorie) =
základní tendencí regionálního vývoje je vyrovnávání
rozdílů mezi regiony = procesy nivelizace
◦ teorie regionální nerovnováhy (tzv. divergenční teorie) = v
průběhu vývoje dochází spíše k dalšímu zvětšování
meziregionálních rozdílů = procesy diferenciace,
koncentrace, kumulace, selekce
Úvod

členění teorií regionálního rozvoje podle
role státu a jeho zásahů do ekonomiky:
◦ neintervencionistické (zejména neoklasické,
neoliberální směry)
◦ intervencionistické přístupy (keynesiánství a
neo-marxizmus),
Neoklasické a neoliberální teorie
regionálního rozvoje
Lokalizační teorie
 Jednosektorový model
 Dvousektorový model
 Růstové účetnictví
 Nová ekonomická geografie a nová teorie
růstu

Lokalizační teorie


Předchůdce teorií regionálního rozvoje
Cíle a otázky lokalizačních teorií:
◦ které faktory ovlivňují lokalizaci ekonomických aktivit
◦ jak vysvětlit prostorové rozmístění ekonomiky

4 základní směry lokalizačních teorií:
◦ vysvětlení lokalizačních rozhodnutí jednotlivých firem Alfred Weber, 1904
◦ vzájemné závislosti lokalizačních rozhodnutí různých firem
- Hotelling, 1929
◦ "měkké" faktory percepce, rozhodování a lokalizace –
Wolpert, 1964
◦ teorie centrálních míst (von Thünen - 1926; Weber – 1928,
Christaller - 1933, Lösch - 1944)
Alfred Weber, 1904

definoval lokalizační faktory:
◦ naleziště surovin
◦ cenu pracovní síly
◦ dopravní náklady
Cíl: optimální lokalizace podniku
prostřednictvím minimalizace dopravních
nákladů.
 definoval: aglomerační úspory, jako zvláštní
příklad vnějších úspor

Vnitřní a vnější úspory

Vnitřní úspory:
◦ z rozsahu – zvýšení produkce, inovace
◦ ze specializace – využití podobné nebo stejné
technologie při výrobě různých druhů zboží

Vnější úspory:
◦ existence jiných subjektů a jejich expanze
nebo veřejná disponibilita některých zdrojů
(školství, výzkum, infrastruktura)
◦ aglomerační výhody
Aglomerační výhody
definice: Alfred Marshall,1920
sdílení pracovního trhu
šíření technologií z blízkých firem
společné využívání specializované infrastruktury a
specializovaných dodavatelů
 dodatek k definici: Allan Pred, 1977

1.
2.
3.
◦
◦
lokalizační aglomerační výhody = efekty vzniklé
vzájemnou blízkostí firem stejného odvětví, tj. pokles
transakčních nákladů
urbanizační aglomerační výhody = efekty dosažené
blízkostí firem bez ohledu na jejich sektorovou
příslušnost, tj. společné sdílení veřejných institucí a
zdrojů – např. infrastruktura a trh práce.
Hotelling, 1929
nic není dokonalá soutěž
 každá firma se snaží dosáhnout pozice
monopolu na určitém území
 model konkurenčního boje dvou prodejců
zmrzliny na pláži

Christaller, 1933
vysvětlení prostorového uspořádání ekonomiky
jako celku
 2 základní parametry

◦ maximální vzdálenost, ze které je zákazník pro dané
zboží ochoten dojet
◦ minimální velikosti trhu, která umožňuje existenci
prodejního místa (obchodu)

základní motiv lokalizace obchodů:
◦ blízkost k zákazníkům
◦ minimalizace cestovních nákladů pro zákazníky =
umístění obchodu v centru příslušného zázemí, resp.
spádového regionu.
Christaller, 1933

klasické neoklasické předpoklady:
◦
◦
◦
◦

dokonalá informovanost
dokonalá mobilita
dokonalá konkurence
rovnoměrné rozmístění obyvatelstva
na homogenní rovině
výsledek:
◦ prostorová organizace založená na pravidelných
nepřekrývajících se šestiúhelnících, přičemž
střediska jsou umístěna vždy ve středu
šestiúhelníků
Christaller, 1933
velikost šestiúhelníků je odvozena z požadavků
jednotlivých obchodních zařízení na počet
zákazníků, kdy střediska vyššího řádu plní i funkce
středisek nižšího řádu
 hierarchie centrálních míst je vytvářena třemi
způsoby.

◦ .tržní (obchodní) princip - minimalizující počet
středisek nutných k obsloužení daného území
◦ dopravní princip - minimalizující délku komunikací
spojujících střediska
◦ administrativní princip –každý šestiúhelník nižšího
řádu musí spadat do jediného šestiúhelníku vyššího
řádu
Výsledek lokalizačních teorií






Dominantní motiv investora - Nízké ceny
Sektor ekonomiky - sektor výroby (sekundér)
Typ vyhledávaných regionů - méně vyspělé
regiony (např. periferní regiony nebo strukturálně
postižené) daného státu
Dominantní motiv investora - získání trhu
Sektor ekonomiky - sektor služeb (terciér,
kvartér, kvintér)
Typ vyhledávaných regionů - metropolitní
regiony daného státu
Jednosektorový model

první a nejjednodušší pokus neoklasické teorie o
vysvětlení regionálního hospodářského růstu
deduktivním způsobem, tj.:
◦ na základě statistických hodnocení je odvozena závislost
mezi klíčovými proměnnými
◦ neoklasická teorie předpokládá uzavřený systém a stabilní
vztahy mezi proměnnými = považuje vysokou míru
korelace mezi proměnnými za příčinnou vazbu mezi jevy
◦ tyto příčinné závislosti se neoklasická teorie následně
pokouší transformovat do matematického modelu, který
exaktním způsobem popisuje a „vysvětluje“ sledované jevy.
Jednosektorový model
Neoklasická teorie rozlišuje 2 hlavní
složky regionálního růstu:
1. krátkodobý růst

◦
založený na přirozené tendenci k
vyrovnávání rozdílů mezi regiony (zejména
pohybem kapitálu a migrací)
dlouhodobý růst
2.
◦
závislý na růstu kapitálu, populačním růstu a
technickém pokroku (nabídka?)
Jednosektorový model

3 základní příčiny meziregionálních rozdílů v
objemu produkce:
◦ růst kapitálu
◦ růst pracovních sil
◦ technický pokrok – vnější vliv

meziregionální mobilita produkčních faktorů bude
směřovat do oblastí s nejvyšším výnosem
◦ nejvyšší mzdy v případě mobility pracovních sil
◦ nejvyšší výnosy z kapitálu v případě mobility investic

tato protisměrnost mobilit je zdrojem snižování
regionálních rozdílů - konvergence
Dvousektorový model

rozdíl mezi jednosektorovým a
dvousektorovým modelem:
◦ existence více sektorů uvnitř regionů a možnosti
obchodu mezi regiony za účelem získání
komparativních výhod
vychází z existence dvou sektorů s rozdílnou
produktivitou
 růst objemu produkce regionu pak může být
způsoben přesunem produkčních faktorů do
sektoru s vyšší produktivitou

Dvousektorový model

oproti jednosektorovému modelu přidává
další 2 příčiny meziregionálních rozdílů:
◦ přesun výrobních faktorů mezi výrobními sektory
v rámci regionu
◦ možnost exportu

základem růstu - změna poptávky v
exportním sektoru = zvýšení cen a zisku =
zvýšení kapitálu = zvýšení poptávky po
pracovní síle = mobilita pracovních sil i
kapitálu tedy může probíhat souhlasným
směrem
Růstové účetnictví
podnět - rozvoj ekonometrických metod a metod
národního účetnictví (zejména zavedení standardního
měření HDP a HNP)
 pro vysvětlení rozdílných měr růstu nejsou
dostatečné tradiční výrobní faktory a jejich změny

◦ práce
◦ kapitálové investice
◦ půda

vysvětlení rozdílných měr růstu představuje
◦ produktivita práce

ve vysvětlení opomíjí roli
◦ inovací a jejího významu pro trh a jak firmy využívají
technologie a dále je zdokonalují.
Nová ekonomická geografie a nová
teorie růstu
opuštění neoklasického postulátu o klesajících
výnosech a dokonalé konkurenci
 náhrada - koncept vnějších úspor, nedokonalá
konkurence a rostoucí výnosy z rozsahu
 pokusy o matematický model externích úspor,
aglomeračních výhod a rostoucích výnosů v
duchu lokalizačních teorií.
 = „nová regionální věda“ Walter Isard, 1960

Nová ekonomická geografie a nová
teorie růstu
technologie mají endogenní povahu a
nejsou volně dostupnou komoditou
 rozvoj technologií často na dlouhou dobu
zásadně ovlivňuje (kladně nebo záporně)
růstové možnosti regionů
 technologická výhoda také vyústit
v technologický „lock-in“ jednotlivých
regionů a v konkrétní formy regionální
specializace

Nová ekonomická geografie a nová
teorie růstu


lidské zdroje jsou mnohem méně mobilní než jiné
zdroje (kapitál, suroviny) a zároveň představují hlavní
složku tzv. endogenního růstu, tj. růstu, na který se
nevztahují klesající výnosy
zásadní faktory v rámci aglomeračních výhod:
1.
2.
3.
koncentrace kvalifikované a specializované pracovní síly
vzájemně se posilující technologie a inovace v daném oboru
(technological spillovers)
vzájemná provázanost místních podniků formou
subdodavatelských vztahů a společné využívání specializované
infrastruktury
Nová ekonomická geografie a nová
teorie růstu

utváření specializovaných průmyslových oblastí (států i
regionů) se odvíjí od nákladů na:
◦ dopravu
◦ mobilitu pracovní síly

výsledek organizace prostoru
◦ dán kombinovanou snahou mnoha jednotlivců o maximalizaci
užitku a zisku
◦ prostorová „samoorganizace = „směrování od nahodilého růstu
k řádu“ kdy:
 první fáze koncentrace a specializace závisí na nahodilých vlivech, daných mj. i
historickými okolnostmi
Nová ekonomická geografie a nová
teorie růstu

koncept path dependence
◦ teorie závislosti na zvolené cestě =
◦ náhodný jev může mít dlouhodobý,
kumulativní vliv na organizaci prostoru