Transcript 2. Hrdí a nesmlouvaví

Ať svět se směje básníkovi,
ať štve ho, špiní jeho čest on na otázky neodpoví.
Nehodlám s tupci spory vést.
M. J. Lermontov
3. Pozdně romantické ideály
2. Hrdí a nesmlouvaví
Vznik ruského romantismu
Napoleon prchá po bitvě u Moskvy
Přestože Napoleon v Rusku neuspěl, jeho tažení přineslo
do zaostalé země duch svobody a nový vývoj sliboval nadějné uvolnění poměrů.
Vznik ruského romantismu
Car Alexandr I.
Maršál Kutuzov u Borodina
Po nástupu Alexandra I. na trůn se v počátku
19. století zdálo, že by vláda nového a vojensky
úspěšného panovníka mohla přinést uvolnění poměrů.
Vznik ruského romantismu
Potlačení prosincového povstání
Nového ducha doby využili umělci spjatí s generací kolem příslušníků proticarského
šlechtického hnutí, nazývaných podle neúspěšného prosincového povstání roku 1825
děkabristy (děkábr=prosinec). Jejich bojem se rozhořel vzdor proti tyranii nového cara, tolik
blízký romantickým ideálům.
Vznik ruského romantismu
Obdivovatele děkabristů se nepodařilo
umlčet ani popravami (na obrázku) ani
vězením a dlouholetým vyhnanstvím,
jímž car své odpůrce nelítostně trestal.
Vznik ruského romantismu
Pavel Alexandorovič Katenin (1792 - 1853)
Vilgelm Karlovič
Kjuchelbeker
(1797 - 1846)
Památník exekuce děkabristů
Kondratij Fjodorovič Rylejev (1795 - 1826), jeden z vůdců hnutí
Vznik ruského romantismu
Alexandr Sergejeviče Gribojedov
(1795 - 1829) a jeho krásná žena
Nina Chavchavadze
Vznik ruského romantismu
Ilustrace ke knižnímu vydání komedie
Autorův rukopis hry
Rozklad děkabristického hnutí, který se vzhledem
k podmínkám v Rusku nedal zastavit, zachytila
Gribojedovova satirická komedie Hoře z rozumu (1824).
Vznik ruského romantismu
Ilustrace k Bürgerově Lenoře
Vasilij Andrejevič Žukovskij
(1783 - 1852) se proslavil epickými
poémami a romanticky přepracovanými
pověstmi a baladami. Na motivy
Bürgerovy Lenory napsal baladickou
píseň Světlana (1812).
Německý sentimentální básník
Gottfried August Bürger (1747 - 1794)
Alexandr Sergejevič Puškin
Puškinův dům v Moskvě na Arbatu
Alexandr Sergejevič Puškin
(1799 - 1837)
Puškin po otci pocházel z významného
šlechtického rodu, matce kolovala v žilách
habešská krev (byla vnučkou mouřenína, který
žil na dvoře Petra Velikého).
Alexandr Sergejevič Puškin
Alexandr Sergejevič Puškin ve vyhnanství
Pro své opoziční názory a protivládní básně byl vypovězen z hlavního města
a poslán do vyhnanství na jih Ruska.
Alexandr Sergejevič Puškin
Puškin recituje na carském dvoře poemu Děržavin
Ani ve vyhnanství neustal v buřičské tvorbě, nepokrytě navazoval kontakty s děkabristy, a proto
byl dále perzekuován. Po roce 1827 dostal milost a žil střídavě v Moskvě a Petrohradě za dozoru
carských úřadů a osobního dohledu cara Mikuláše I.
Alexandr Sergejevič Puškin
Děkabristický vzbouřenec Petr Jakovlevič Čaadajev
(1794 – 1856), filozof, odpůrce samoděržaví a kritik
zaostalosti Ruska.
Své sympatie děkabristům dával najevo
radikálními, průhledně jinotajnými politickými
básněmi Volnost, Čaadajevovi, V hlubokých
dolech Sibiře apod.
Alexandr Sergejevič Puškin
V roce 1835 založil Puškin literární časopis
Sovremennik (Současník), v němž publikoval svou
lyrickou i epickou tvorbu:
Slýchali jste, když zatmíval se háj,
hlas pěvce lásky, pěvce žalu svého?
Za jitra čistého a zamlklého
smutnou a prostinkou hru na šalmaj –
slýchali jste?
Vídali jste, tam cestou po lesích,
tvář pěvce lásky, pěvce žalu svého?
Jasného cosi, cosi tesklivého,
zármutek na rtech, v očích lehký smích –
vídali jste?
Povzdechli jste, když zazněl nesmělý
hlas pěvce lásky, pěvce žalu svého?
Když lesem šel a potkávali jste ho
a jeho oči steskem temněly –
povzdechli jste?
Alexandr Sergejevič Puškin
Účastníci tragédie:
Puškinova socha na Arbatu (s N. N. Gončarovovou
Puškinova žena N. N. Gončarovová
Puškinův vrah:
francouzský diplomat ď Anthes
Ve zinscenovaném souboji s mladým francouzským dobrodruhem byl Puškin zabit.
Alexandr Sergejevič Puškin
Pohádkový příběh Ruslan a Ludmila (1820)
Kavkazský zajatec (1821)
Už v prvních veršovaných epických skladbách se projevil Puškinův hrdý romantický
vzdor. Ale opravdový pocit rozervanosti a následná titánská vzpoura jsou příznačné
zejména pro tzv. jižní lyrickoepické poemy.
Alexandr Sergejevič Puškin
Bachčisarajská fontána dnes
Chánův palác v Bachčisaraji
V poemě Bachčisarajská fontána (1823) se
uprostřed exotické přírody rozvíjí příběh, v němž
hrají hlavní roli vášnivé city společenských
vyděděnců, jejich touha po volnosti a opovržení
nudou a prázdnotou.
Alexandr Sergejevič Puškin
Měděná jezdecká socha Petra Velikého v Petrohradě
Památník poltavské bitvy
Reálnější chápání dějinných souvislostí ho
zavedlo do doby vlády Petra Velikého v poemách
Poltava (1828) a Měděný jezdec (1833).
Alexandr Sergejevič Puškin
Puškinův autoportrét s Oněginem
v rukopisu románu
První vydání díla
Ojedinělým výtvorem Puškinovy básnické
tvorby se stal veršovaný román Evžen Oněgin
(vyd. 1833).
Alexandr Sergejevič Puškin
Slavný pěvec Fjodor Šaljapin jako Evžen Oněgin
P. I. Čajkovskij
Evžen Oněgin inspiroval P. I. Čajkovského, který podle něj napsal stejnojmennou operu.
Alexandr Sergejevič Puškin
Jemeljan Pugačev
V románu Kapitánská dcerka (1835) se Puškin vrátil k dramatickým
událostem selského povstání statečného kozáckého atamana
Pugačeva za vlády Kateřiny II.
Alexandr Sergejevič Puškin
Trvalý Puškinův zájem o folklor dokazuje bohatá
sběratelská a vydavatelská činnost. Z lidové
slovesnosti vycházejí jeho básnické pohádky,
např. Pohádka o rybáři a rybce (ilustrace vpravo)
či Pohádka o caru Saltánovi (ilustrace nahoře).
Alexandr Sergejevič Puškin
Šaljapin jako Boris Godunov
Z pohnutých ruských dějin konce 17. století čerpala
tragédie Boris Godunov (1825),
kterou do operní podoby převedl
skladatel Modest Petrovič Musorgskij
(viz obrázek nahoře).
Alexandr Sergejevič Puškin
Michail Ivanovič Glinka
Nikolaj Andrejevič Rimskij- Korsakov
Sergej Rachmaninov
Z hudebníků inspirovalo Puškinovo dílo kromě P. I. Čajkovského také I. Glinku (pohádky),
D. Šostakoviče, S. Rachmaninova a Rimského- Korsakova (Ruslan a Ludmila).
Michail Jurijevič Lermontov
Taman – Lermontovovo museum
Michail Jurjevič Lermontov
(1814 - 1841)
Neméně romantickým životním osudem jako Puškin
doprovodil svou tvorbu také básník a dramatik
Michail Jurjevič Lermontov.
Michail Jurijevič Lermontov
Michail Vrubel: Ilustrace k Démonovi
Tamara a démon
Rozhodný nesouhlas s těmi, kdož proměňují krásu za nicotnost a zlem vyhánějí dobro a
šlechetnost, vyslovil Lermontov poemou Démon (1841).
Michail Jurijevič Lermontov
Kavkaz, jak ho poznal Lermontov
Jeden z portrétů A. S. Puškina
Odezvou na Puškinovu tragédii byla slavná báseň Na smrt básníka, za niž sklidil
carskou nevoli a poprvé okusil „slasti“ kavkazského vyhnanství.
Michail Jurijevič Lermontov
Vedle zašifrovaných výzev k boji za humanistické ideály vyznívaly v Lermontovových
verších jen těžko skrývané smutky osamělého individualisty. Nalézáme v nich střety
pravdy a snu, pohrdání a vroucnosti, veliké lásky, hlubokého zklamání i smrti.
Protichůdnost těchto stavů dodává veršům ráz opravdovosti, vzdálené jakéhokoliv
napodobování pocitů světobolu či aristokratické rozervanosti:
Ne, nečekám nic od života,
nelituji toho, co mi vzal.
Odhodit jen toužím všechna pouta,
a v klidu spát a zapomenout žal.
Neprahnu však po záhrobním míru.
Hledám věčný spánek, ve kterém
dýchal bych a ve svém srdci víru
v život cítil s každým úderem,
aby o lásce sny zpívaly mi
ve dne v noci píseň nádhernou
a dub listy věčně zelenými
hladil mě a šuměl nade mnou.