Transcript Použití konjunktivu

Morfologie
italštiny II
(použití konjunktivu)
Jan Radimský
Konjunktiv
• Slovesný způsob (modus) – vyjadřuje mj. modalitu (postoj
mluvčího ke sdělovanému obsahu).
• Základní přehled (zjednodušené!):
– indikativ = mluvčí prezentuje obsah jako objektivní realitu:
Questa pianta non cresce.
– kondicionál = obsah prezentován jako možnost, která by
nastala za splnění určitých podmínek: Questa pianta
crescerebbe, se tu la innaffiassi.
– imperativ = obsah je úkolem pro adresáta: Su, brava, cresci!
– konjunktiv = obsah je prezentován jako přání mluvčího:
Crescesse un po’ questa pianta !
(Podle A.M. Altieri-Biagi, 756-759)
• Hranice jednotlivých významů jsou relativně křehké (např.
přání vs. rozkaz)
Základní přehled použití
• Konjunktiv v hlavní větě (relativně
okrajové z hlediska frekvence)
• Konjunktiv ve větě vedlejší
– věty kompletivní (podmětné a
předmětné)
– věty přívlastkové
– věty příslovečné
Konjunktiv v hlavní větě (1)
•
•
•
•
Tři základní významy: rozkaz, přání,
pochybnost
Rozkaz: „zesílené přání“ – nahrazuje
chybějící tvary imperativu zejm. ve 3.
osobách
–
–
Si accomodi, signorina !
Che non entri nessuno !
–
Il diavolo che vi porti...
–
Che lei non ne sappia nulla?
Přání
Pochybnost
Konjunktiv v hlavní větě (2)
Časy konjunktivu v hlavní větě
• Rozkaz: pouze přítomný čas
• Přání: pres. – impf. – plspf.
– pres.: Che tu possa vincere! (přání v
přítomnosti/budoucnosti)
– impf.: Se solo vincesse la nostra squadra!
Magari avessi ragione! (také
přítomnost/budoucnost, ale větší pochyby
mluvčího!!)
– plspf.: (Magari) l’avessi saputo prima!
Avessimo dato retta ai loro suggerimenti!
(Přání v minulosti, které nebylo naplněno)
Konjunktiv v hlavní větě (3)
• Pochybnost: možné všechny časy.
– pres. = děj přítomný
– impf. = děj minulý – přítomný (neohraničeno,
větší pochybnost oproti konj. pres.)
– perf. + plspf. = děj minulý, ohraničený
• Příklady (pochybnost):
–
–
–
–
–
–
Che
Che
Che
Che
Che
Che
lei non ne sappia nulla?
avesse tanti nemici?
non conoscessero il nostro indirizzo?
abbia dimenticato di chiudere la porta?
avessero perso il treno?
non ne avessi sentito parlare?
Konjunktiv ve vedlejších
větách
•
Záleží na typu vedlejší věty – proto
nejprve stručný přehled
1. Proposizioni completive / sostantive
•
Dělí se na podmětné (soggettive) a
předmětné (oggettive), v souvětí stojí na
místě podmětu / předmětu věty hlavní.
2. Proposizioni attributive / relative
(vztažné n. přívlastkové)
3. Proposizioni circostanziali (příslovečné)
Věty podmětné
• Stojí na místě podmětu. Typické spojky: che, n.
zájmena chi, colui che, quel(lo) che.
– sloveso signalizuje, že „došlo k události“: succede,
accade, avviene, capita...
– sloveso označuje potřebu/nutnost/vhodnost děje:
bisogna, occorre, conviene, vale la pena...
– slovesa uvozující předmětné věty v neosobním tvaru: si
dice, si racconta, si capisce, si dubita...
– neosobní jmenné (sponové a kategoriální) konstrukce:
• è/pare giusto, è utile, è opportuno, è conveniente...
• fa rabbia, fa pena...
Věty předmětné (1)
• Stojí na místě předmětu
• Typické spojky: che, come
• Patří sem i nepřímá řeč a nepřímé
otázky
– nepř. otázky zjišťovací: spoj. se
– nepř. otázky doplňovací: různá tázací
adj./adv./pron. (chi, che, che cosa,
quando, quanto, perchè...)
Věty předmětné (2)
Dělení podle významu slovesa věty hlavní
1.
Mluvení a sdělování: dire, raccontare, dichiarare, sapere,
scrivere, spiegare, informare, promettere, affermare,
confermare, sostenere, assicurare, ammettere...
2.
Vnímání, chápání, pamatování: percepire, vedere, ricordare,
dimenticare, rammentare, capire, venire in mente, tenere in
mente...
3.
Mínění, pochybnosti, úsudku, hodnocení: credere, pensare,
considerare, ritenere, dubitare, supporre, sospettare, giudicare,
essere dell’idea...
4.
Vůle, rozkaz, přání, obavy: volere, chiedere, comandare,
ordinare, vietare, proibire, impedire, intimare, concedere,
temere... (v této skupině je koreference podmětu VV s
předmětem VH: ti chiedo di venire)
5.
Duševní stavy, hnutí mysli...: rallegrarsi, aver piacere, essere
lieto, dispiacersi, lamentarsi, godere, meravigliarsi,
rammaricarsi, sdegnarsi, preoccuparsi
Věty příslovečné
• Plní funkci příslovečného určení.
Dělení podle významů:
• Čas: quando mi sono svegliato, faceva ancora buio.
• Místo: dov’è lui, c’è sempre qualche guaio
• Příčina: Bisognava far presto perchè il treno stava per partire
• Účel: Facciamo di tutto perchè lo riceviate in tempo.
• Způsob: Devi comportarti come ti abbiamo detto.
• Podmínka: Se abbiamo fretta, prendiamo il tassì.
• Přípustka: Faceva ancora caldo, benchè fosse autunno inoltrato.
• Přirovnání: Il tempo era meno bello di quanto si prevedesse.
• Účinek: Sono così stanca che vado a dormire.
• Omezení: Farò una passeggiata a meno che non piova.
• Posouzení: Che io sappia, nessuno è stato rimpatriato.
Věty vztažné
• Rozvíjejí podstatné jméno (tzv.
antecedente)
• Uvozené vztažným zájmenem (che, il
quale, cui), spojkou (quando),
příslovcem (dove, ove, onde/donde)
• Absolutní vztažné věty: vztažné
zájmeno chi (nemá antecedent)
Na čem závisí použití
konjunktivu?
•
•
1.
2.
3.
Konjunktiv je otázka (1) významu a (2) stylu.
Význam – v závislosti na typu VV:
Věty podmětné a předmětné – závislé na
slovese VH – klíčový je význam tohoto slovesa.
Věty vztažné – závisí na antecedentu: důležitý
je postoj mluvčího k antecedentu.
Věty příslovečné – volné okolnostní doplnění:
záleží na významu vedlejší věty (podle toho se
také tyto věty klasifikují)
Konjunktiv ve větách podmětných
• Významy (sloves), kt. obvykle
vyžadují konjunktiv:
– nejistota: parere, sembrare, apparire,
può darsi...
– nutnost n. potřeba: bisogna, vale la
pena, è necessario, è indispensabile...
– subjektivní pocit: mi piace/dispiace, mi
fa rabbia, mi rincresce...
Konjunktiv ve větách předmětných
• Indikativ = jistá skutečnost, tj. slovesa 1.
a 2. skupiny (mluvení, sdělování, vnímání,
chápání)
• Konjunktiv
– slovesa 1. a 2. skupiny v záporu / otázce
– slovesa 3. až 5. skupiny (pozor, patří sem i
credere, pensare, ritenere...)
• Konjunktiv může indikovat jiný význam
– dico che + ind. = sloveso sdělování, 1. skup.
– dico che + konj. = vyjadřuje vůli, 4. skup.
Konjunktiv ve větách vztažných
• Může se použít, pokud je antecedent
aktualizován jako „jedinečný“:
– È il miglior dolce ch’io abbia mai mangiato.
• Může indikovat nejistotu mluvčího ohledně
toho, zda antecedent existuje
– Al concorso possono partecipare persone che
hanno / abbiano dieci anni di servizio.
Konjunktiv ve větách
příslovečných
• Věty časové
– povinný konj., pokud je spojka prima
che nebo synonymní (děj VH předchází
ději věty vedlejší): Eri arrivato prima
che ti aspettassimo.
– možný konj. pokud děj věty vedlejší
teprve má nastat vzhledem k okamžiku
promluvy (je tudíž nejistý): Puoi
restituirmi il libro quando tu l’abbia
letto.
...
• Věty příčinné
– Konj. pokud se příčina popírá: Non sono
venuti, non perchè non ne avessero voglia, ma
perchè erano molto occupati.
• Věty účelové
– Konj. povinný vždy. Facciamo di tutto perchè lo
riceviate in tempo.
– ! perchè + ind. = příčinná: Te lo dico perchè
non lo sai.
– ! perchè+konj. = účelová: Te lo dico perchè tu
lo sappia.
...
• Věty podmínkové – se spojkou „se“
– podmínka reálná = indikativ
– podmínka možná = konj. impf.
• Se avessimo fretta, prenderemmo il taxi.
– podmínka ireálná (v minulosti) = konj. plspf.
(nebo ind. impf. v hovor. ital. v obou částech
souvětí)
• Se avessimo avuto fretta, avremmo preso il taxi.
• Se avevamo fretta, prendevamo il taxi.
– Vždy konj. pokud je jiná spojka než „se“: a
patto che, a condizione che, purché, qualora,
nel caso che...
...
• Věty způsobové
– závisí na jistotě, s jakou má děj nastat
– po come se, quasi che vždy konj. impf./plspf.
– překladová pomůcka: jakmile je v češtině
(a)by, bude v it. konj.:
• Abbiamo diviso il dolce in modo che tutti sono / siano
soddisfatti.
• Věty přípustkové
– Téměř vždy povinný konj.
– Faceva ancora caldo, benché fosse già
novembre.