Obecná stavba a funkce GIT. Dutina ústní. Slinné žlázy. Zuby.

download report

Transcript Obecná stavba a funkce GIT. Dutina ústní. Slinné žlázy. Zuby.

Obecná stavba a funkce GIT.
Dutina ústní. Slinné žlázy.
Zuby.
Somatologie
Trávicí systém – systema digestorium










GIT = gastrointestinální trakt
Dutina ústní – cavitas oris
Hltan – pharynx
Jícen – oesophagus
Žaludek – gaster, ventriculus
Tenké střevo – intestinum tenue
Tlusté střevo – intestinum crassum, colon
Slinné žlázy – glandulae salivare
Játra – hepar
Slinivka břišní - pancreas
Stavba stěny GIT
1. sliznice – tunica mucosa
 Vystýlá vnitřní povrch trávicí trubice
 Někde je hladká (dutina ústní), někde je
složená v řasy (žaludek), v tenkém střevě
tvoří klky
 Dlaždicový epitel – vrstevnatý – dutina
ústní, hltan, jícen
 Válcovitý epitel – zbytek GIT
 Ve střevě – mikroklky – zvětšení
resorpčního povrchu

Stavba stěny GIT
2. podslizniční vazivo – tunica
submucosa
 Řídké vazivo
 Připevňuje sliznici ke svalovině GIT
 Obsahuje krevní a mízní cévy a nervy
 Ochranná tkáň

Stavba stěny GIT
3. svalovina
 Nejsilnější vrstva GIT
 Převážně hladká svalovina – uspořádaná
do 2 vrstev – vnitřní kruhová (cirkulární),
zevní podélná (longitudinální)
 Jen žaludek má 3 vrstvy – navíc má
vrstvu orientovanou šikmo
 Příčně pruhovaná svalovina – dutina ústní,
část jícnu a konečník

Stavba stěny GIT



4. povrchová vrstva:
Tunica adventicia – řídké kolagenní vazivo,
pokrývá část GIT, která neprochází peritoneální
dutinou
Tunica seroza – peritoneum – lesklá, hladká
blána, pokrývá povrch orgánů a stěny dutiny
břišní, je tvořena dvěma listy navzájem v sebe
přecházející
- peritoneum viscerale – při přechodu z orgánů
na zadní stěnu břišní se oba listy peritonea k
sobě přikládají a vytváří tak závěsy (duplikatury)
- peritoneum parietale – nástěnné, vystýlá
dutinu břišní
Dělení orgánů dutiny břišní
1. orgány intraperitoneální:
 Kryté peritoneem
 Žaludek, játra, slezina, tenké střevo,
převážná část tlustého střeva
 2. orgány retroperitoneální:
 Uložené za dutinou peritoneální
 Ledviny, slinivka břišní, močovody, velké
cévy

Dutina ústní – cavitas oris







Předsíň dutiny ústní – vestibulum oris –
ohraničená zevně rty a tvářemi, uvnitř zuby a
dásněmi
Vlastní dutina ústní – cavum oris proprium
Svalové dno, na kterém je uložen jazyk
Strop – měkké a tvrdé patro – palatum molle et
durum
Dutinou úžinovou přechází do hltanu
Měkké patro vybíhá v čípek – uvula
Patrová mandle – tonsilla palatina – lymfatická
tkáň
Rty – labia, tvář - bucca
Rty:
 Podklad – příčně pruhovaná svalovina –
m.orbicularis oris
 Obkružují štěrbinu ústní
 Zevní stranu kryje tenká kůže bez
pigmentu s potními a mazovými žlázkami
 Vnitřní stranu kryje sliznice s dlaždicovým
nerohovějícím epitelem
 Tvář:
 Podklad – tvářový sval – m.buccinator

Jazyk - lingua







Příčně pruhovaná svalovina uspořádána do vzájemně se
proplétajících se jemných snopců
Sliznice hřbetu jazyka vybíhá v papily
- nitkovité – nejčetnější
- houbovité – okraj a hrot
- listovité – okraj
- hrazené – řada ve tvaru písmene V
V prohlubních některých papil jsou uloženy chuťové
pohárky – sladká (hrot), kyselá (střední okraj), slaná
(zevní okraje), hořká (kořen)
Funkce:
Rozmělňování a posun potravy, tvorba sousta
Chuťové podněty
Fonace – součást mluvidel
Zuby - dentes
Seřazené do horního a dolního zubního
oblouku
 Usazeny v zubních lůžkách – alveolech

Popis zubu:
Korunka – corona dentis – volná část
 Krček – collum dentis – obklopený
sliznicí
 Kořen – radix dentis – zapuštěn v
alveolu

Stavba zubu:














Sklovina – enamelum:
Nejtvrdší tkáň lidského těla
Kryje zub v rozsahu korunky
Cement – cementum:
Stavba obdobná kostní tkáni
Kryje kořen zubu
Zubovina – dentinum:
Ohraničuje dutinu dřeňovou
Velmi citlivá na vnější podněty
Zubní dřeň – pulpa dentis:
Řídké, bohatě cévně zásobené a inervované vazivo
Ozubice – periodontium:
Závěsný aparát – gingivodentální uzávěr
Svazky kolagenních vláken
Typy zubů:

I – řezák – dens incisivi

C – špičák – dens canini

P – třenový zub – dens
premolares

M – stolička - dens
molares
Zubní vzorce:
Definitivní chrup:
 Celkem 32 zubů
 I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3 – vzorec ¼ čelisti

Mléčný chrup:
 Celkem 20 zubů
 i1 i2 c m1 m2 – vzorec ¼ čelisti

Funkce dutiny ústní:
Posun mechanicky a částečně chemicky
zpracované potravy
 Chuťové podněty
 Artikulace

Žvýkání – masticatio:
 Žvýkací reflex má centrum v mozkovém
kmeni
 Je spouštěn přítomností potravy v dutině
ústní

Slinné žlázy:













Malé – roztroušené ve sliznici celé dutiny ústní
Velké – párové žlázy uložené mimo dutinu ústní
Příušní žláza – glandula parotis:
Uložená na zevní ploše žvýkacího svalu, před a pod
boltcem ušním
Ústí do dutiny ústní proti druhé horní stoličce
Produkuje řídký vodnatý sekret
Podjazyková žláza – glandula sublingualis:
Leží na svalech spodiny dutiny ústní na boku jazyka
Drobné vývody ústí na spodní straně a po stranách
jazyka
Podčelistní žláza – glandula submandibularis:
Umístěna pod obloukem dolní čelisti
Vývod ústí na slinné bradavce v blízkosti uzdičky
jazykové
Vylučuje hustší sliny
Slinné žlázy:
Množství slin je asi 2 litry denně
 Stálá sekrece – z drobných slinných žlázek
 Nepodmíněná reflexní sekrece – spuštěná
kontaktem sousta s mechanoreceptory a
chemoreceptory
 Podmíněná reflexní sekrece – na základě
vizuálních a čichových podnětů nebo
představ jídla, zahájena aktivací centra v
prodloužené míše a jiných částech CNS

Význam slin:
Udržují stálou vlhkost
 Obalují mechanicky zpracované sousto
hlenem
 Rozpuštěné části potravy dráždí
chemoreceptory, navozují tím chuťový
vjem
 Slinná amyláza – enzym ptyalin –
zahajuje trávení cukrů
 Dezinfekční účinky – lyzozym
 Umožňují artikulaci

Hltan - pharynx





Společný trubicový orgán dýchacího a trávicího
ústrojí zavěšený na lebeční spodině
Otvory souvisí s dutinou nosní, ústní a hrtanovou
Nosohltan – pars nasalis pharyngis –
choany(párový otvor do dutiny nosní), vyústění
Eustachových trubic, nosní mandle
Ústní část hltanu – pars oralis pharyngis –
otvor do dutiny ústní, krční mandle, uvula
Hrtanová část hltanu – pars laryngea
pharyngis – vchod do hrtanu, epiglotis
Jícen - oesophagus
Asi 25 cm dlouhý trubicovitý orgán
 Spojuje hltan se žaludkem
 Do dutiny břišní vstupuje otvorem v
bránici – hiatus oesophagus

Polykání, polykací reflex





Rozlišují se tři fáze – ústní,
hltanová a jícnová
Vytvořené sousto je jazykem
vtlačeno do zadní části dutiny
ústní, kde je dotykem sousta s
patrovými oblouky vybaven
složitý reflexní děj
Polykací centrum je v
prodloužené míše
V jeho průběhu epiglotis uzavírá
vchod do hrtanu
Vytvořené sousto – 5g, 5 ml – je
peristaltickými pohyby svaloviny
jícnu posouváno do žaludku